Vkládat cizí texty do svého blogu ve zvyku nemám. Dneska ale udělám výjimku.
Včera večer totiž, právě když jsem myslela na to, jak ráno už konečně napíšu chystaný článek o kandidátech na českého prezidenta, vložil Martin Jaroš na Facebook text, který (tedy až na na ta přirovnání k autům) jako by kopíroval koncept, který jsem měla v hlavě.
A tak si tu dovolím tento text publikovat.
Marin Jaroš
„Tak jo. Pár lidí mě dneska vyzvalo, ať konečně napíšu něco pozitivního a řeknu, koho budu volit. Myslím, že nastal čas – a že to tomu pánovi dlužím.
Tenhle pátek hodím do urny v Kuvajtu (to je k nám nejbližší volební místo) lístek se jménem Michal Horáček. A budu opravdu rád, že můžu takového skvělého člověka volit.
Michala Horáčka jsem tak nějak okrajově vnímal celý svůj dospělý život, asi jako většina z vás. Před pár lety jsem na něj upozornil svou ženu – jako cizinka ho neznala – a říkám jí, Beo, jestli je v Česku někdo, komu závidím, tak je to tenhle pán – Michal Horáček. A ona na to, proč mu závidíš, to není hezké, nemáš závidět nikomu. A já jí říkám, závidím mu proto, že jiného takového člověka v Česku neznám. On umí nejvíc věcí nejlíp ze všech, a navíc umí zrovna ty věci, co mě vždycky zajímaly. Nejdřív dělal do umění, psal texty písní, a dělal to tak dobře, že se tím proslavil po celé zemi. A pak jako básník šel a začal dělat byznys a i ten dělal tak dobře, že v něm vydělal skoro miliardu. A pak jako byznysman prodal svoji firmu a vrhnul se na vzdělání a zase to dotáhl na špičku, má doktorát z antropologie. Na co sáhl, v tom zazářil. Umění, byznys, vzdělání – Michal Horáček je opravdový vítěz životního trojboje. Když blesk třikrát uhodí do stejného místa, tak to nebude náhoda.
Když pak Michal Horáček oznámil svou kandidaturu na prezidenta, začal jsem ho sledovat pozorněji. Protože se o politiku zajímám a jsem na tom Facebooku, tak jsem se s ním i víckrát sešel a měl příležitost ho poznat jako člověka. Měl to těžké, protože začal se svou kampaní brzo a sám to věděl. Spoustě lidí v takové situaci dojdou síly a energie a konec jen odchoděj, protože mají pocit, že stejně nemají šanci. Ale Michal Horáček od začátku bojuje jako lev. Celou kampaň se choval jako bojovník, neustále se zlepšoval a vždycky v tom měl srdce na 200 procent.
Dělal Michal Horáček v kampani chyby? No jejda! Stejně jako každý. Vždycky si říkám, že kdybych si já měl vést kampaň déle než rok a čelit tomu šílenému tlaku, tak bych těch chyb udělal pětkrát tolik. A vy taky. Je to emocionální člověk, vkládá do toho srdce, ale kdo ho znáte osobně, víte, že to není póza, že on takový je. A já nakonec vždycky chci stát spíš s bojovníky a srdcaři, protože dobré věci přicházejí k těm, co mají odvahu a cedí krev. Proto to v pátek hodím Michalu Horáčkovi. Ano, vím, že to není racionální, že průzkumy… Ale já si aspoň v prvním kole dopřeju luxus nebýt racionální. Protože kdybychom se všichni chovali jen podle průzkumů, tak by nám nezbyl žádný prostor na zázraky – a já pro ně vždycky raději nějakou škvírku nechám.
S panem Horáčkem by Česko mělo energického, velkorysého prezidenta, který pomáhá lidem a zvedá naše sebevědomí. Všichni naši tři dosavadní prezidenti byli výrazné osobnosti, o kterých se mluvilo i mimo střední Evropu. I když jste s nimi třeba nemuseli souhlasit, tak rozhodně nebyli nudní. A to samé bude s Michalem Horáčkem. Je slaný a mastný. A má umělecký přesah, čímž je Česko v politice proslulé. Protože ano, já jsem havlista!
Když to řeknu jazykem nás autíčkářů, tak Michal Horáček je pro mě Range Rover – auto, které umí nejvíc věcí nejvíc dobře.
Zároveň musím s potěšením říct, že tu máme spoustu dalších skvělých možností. Opravdu nechápu lidi, kteří si stěžují na nedostatek osobností.
Fantastickým kandidátem je Pavel Fischer – prezident 2018. Ve středověku by se mu říkalo Chrysostomos – Zlatoústý. Vůbec jsem nevěděl, že máme tak skvělé diplomaty, tak pohotové, tak myšlenkově precizní – úplně se stydím, že mi jméno Fischer tak dlouho unikalo. To jen dokazuje, že kvalitní lidé v Česku JSOU. Pan Fischer by prezidentský úřad zvládl levou zadní a dělal by to hladce a plavně a ani na sekundu bychom se za něj nemuseli stydět. Pro mě je to Mercedes S se sametovým benzínovým šestiválcem a diplomatickou vlaječkou v blatníku.
I Jiří Drahoš je výbornou volbou. Proč jednou nemít decentního prezidenta německého či rakouského typu, ze kterého bude vyzařovat slušnost? Musím se smát lidem ze své bubliny, kteří kritizují páně Drahošovu kampaň. Ano, jeho kampaň je tak špatná, že se profesor stabilně drží úplně na vrcholu hned u Miloše Zemana a možná jako jediný ho může porazit. Drahošův smířlivý přístup asi nejen vychází z jeho povahy – a to je dobře, nechceme, aby se někdo v kampani přetvařoval – ale zároveň to může být jediná efektivní strategie proti obhájci titulu. Takže já se nevysmívám. Naživo mi pan Drahoš přišel neobyčejně solidní, sice mírný, ale dost pevný; mnohem lepší, než to vypadá v televizi. A hlavně, všiml jsem si, že je těžké ho nějak ušpinit nebo urazit – bláto a pomluvy se od něj odrážejí beze škod, protože z něj slušnost opravdu čiší. S panem Drahošem bude mít práci i Zemanův hnojomet. Respekt všem, kdo Jiřího Drahoše volí. Bezpečná volba, asi jako stříbrné Volvo V90.
Marek Hilšer (Marek Hilšer na Hrad) je čisté srdce. Jsem rád, že se normální člověk z lidu, mladý, bez konexí, bez peněz a bez politické tlačenky dostal tak vysoko v boji a že tolik lidí zaujal. Hrozně mě pobavila i jeho paní v debatě prvních dam: řekla, že kandidovat za pět let znovu má Marek zakázané, že bude moct zase až potom, co mu bude padesát. To mi přišlo tak symbolické a lidské, moje žena by určitě řekla něco podobného. Mimochodem, všiml jsem si, že většina kandidátů má opravdu skvělé manželky, chytré osobnosti – a to beru jako hodně dobrý signál, protože velké ženy bývají u velkých mužů. Marka Hilšera bych hrozně rád viděl v politice i po téhle volbě. Z aut je to asi Mazda MX-5 kabrio, lehká, agilní, radost ji řídit, a někdy si sundává vršek.
Mirek Topolánek má svou minulost, ale vím, že jako prezident by odvedl minimálně stejnou práci jako ten stávající, a navíc bychom se za něj nemuseli stydět. Je pevně proevropský, dokonale zná politické mechanismy, on by se v tom chlívě neztratil. Lidsky je to fasa chlap, stříká z něj testosteron, je za tvrďáka, ale zároveň z něj vyzařuje dobrá nálada. Dokázal bych ho volit. BMW X6.
Další kandidáti – pánové Kulhánek, Hynek a Hannig – mi nejsou tak dobře známí a názorově jsou mi dál. Nicméně pan Kulhánek na mě působí velmi solidně, je možná trošku old school, z davu příliš nevybočí, ale to Škoda Octavia taky ne a přece je to slušné auto. Dokonce i pan Hynek působí naživo velmi rozumně a mluví uměřeně. Je to takový Jeep Wrangler, hrana chlap od těch zbraní – názorově je mi sice už dost vzdálený, ale myslím, že by namíchl méně lidí než Miloš Zeman. Jestli ho volíte, chápu to. Pan Hannig je vřelý člověk, pobavilo mě, jak přede mnou rozezpíval celý sál i další kandidáty. Přesto jeho kampaň nemůžu brát úplně vážně. Škoda 1203 v socialistické hnědé.
A nakonec je tu černý ZIL-41047, auto, které ruští poradci jen s největším vypětím udržují pohromadě. Prezident Zeman mě výkonem své funkce zklamal, volit bych jej nemohl, už jsem o tom psal. Nicméně prezenci pořád má, kam přijede, tam na sebe přitáhne všechny zraky a menší odstrčí z cesty; i když bumbá jako prokopnutý, je potřeba s ním počítat. Hlasy pro něj demokraticky respektuji, i když bych naší zemi přál změnu.
A to samé radím i vám. Respektujte své protivníky a hlavně jděte k volbám. Kdo chcete Miloše, bojujte za něj. Vy ostatní do toho taky dejte všechno, protože určitá šance jej porazit existuje. Nestěžujte si, že tam nemáte pana Dokonalého – kdyby pan Dokonalý existoval, tak si užívá na svém ostrově v Karibiku a na nějaké Česko si ani nevzpomene. Kašlete už na mouchy, které každý kandidát má. Spíš si užívejte, že tenhle napínavý závod můžeme sledovat – a že se zatím jede překvapivě čistě! A to na české i světové poměry. Tak jen doufejme, že v druhém kole piloti Zilu nezačnou prasit…“
O tom, že se duše každého z nás, náš charakter, zračí v naší tváři, není pohyb. Stačí se lidem dívat do očí.
Volit Michala Horáčka je pro mě stejný pocit, jako když jsem volila Piráty. Je to volba bez kompromisů, je to radost!
