O babičce a vařeném Indovi

Pamatujeme si prý jen ten sen těsně před probuzením. Někteří surrealisté se proto budíkem budili během noci. Mně jeden za noc stačí.

 

***

Vrátila jsem se po delším čase na to pusté ztmavlé místo. Všechno bylo srovnáno se zemí.Věděla jsem, že teď jsem už mimo hru. Věděla jsem, že v téhle hře už ani hrát nechci. Ale věděla jsem také, že bych v ní hrát ani nemohla, kdybych to přeci jen chtěla.
Vyšla jsem až do posledního patra a z oken se dívala na tu spoušť. Mezi zbytky žlutého nábytku jsem hledala svoje věci a zmateně je skládala do pytlů. Vybírala jsem to nejdůležitější, ale bylo jasné, že nic z toho není důležité. Vzala jsem i starou dětskou obnošenou bundu, i když jsem věděla, že už jí nikdo nebude nosit.Zmateně se mi snažila pomáhat moje spoluhráčka ve čtyřhře na piano Jana Medová.
Bylo jasné, že ti, kteří vytrvali, se mě snaží co nejrychleji zbavit.
„Mirenko, brzy tu bude náš nový šéf“, šeptal Ivo Letov a mnul si při tom nervózně ruce.
Nevím proč jsem se alespoň neoblékla. V tom špinavém tlustém županu mi bylo horko, věci mi padaly z rukou a nemohla jsem se volně pohybovat. Vlasy mi divoce padaly do tváří. Nemohla jsem je odhrnout.
Scházela jsem dolů, ale před tím jsem se opovržlivě podívala na Dagmaru s Václavem. Znala jsem ten kutloch ve kterém se dříve váleli. I z něho mi některé věci patřily. Dagmara seděla za sklem. Usmívala se tím úsměvem nejširším na světě. Vlasy nechybně učesané jí splývaly na ramena. Vedle ní stál Václav, pomrkával a pokašlával. Při tom se ukazováčkem drbal na spánku.
Služebnou jsem dobře znala. Pomáhala mi ještě chvilku scházet dolů a pak zmizela. Na chvilku se zase objevil Ivo se zoufalým výrazem ve tváři. „Mirenko! Je tady! Je tady!“
A už byl u mně uhlazený šéf toho všeho a nutil mě vrátil mé věci. Věděla jsem, že je nikdy v životě nebudu potřebovat, ale bránila jsem je zuřivě. Otáčel se kolem, hledaje pomoc. Zmizeli všichni, jen stíny zůstaly. Přeci jen neměli to svědomí jít proti mně. Začala jsem točit diplomatickým kufříkem plným mikrofišů nad hlavou a bylo jasné, že se nevzdám.
Když jsem konečně sestoupila tam dolů, vysypala jsem všechny ty nepotřebné krámy na zem.Sešla jsem ještě níže, tam úplně nejníže, potěšit svou babičku. Tu z Jinonic. Ležela na starém gauči a na starých kamnech ve staré konvici vřela voda na čaj. Vstala, aby ho zalila. Pocítila jsem prudký nával něžného citu. Byla cítit trochu nasládle. Kolem ní pobíhalo hejno malých psíků.
Lehla jsem si na ten gauč a pak se podívala pod něj. Tušila jsem to. Ležel tam vařený, z části už obraný, Ind. Vyčítavě jsem pohlédla na babičku. Zalívala ten čaj a říkala, že to dělá pro domovníka. Říkala, že to nejí, že jen obírá krky. To jsem chápala. Začala jsem jí pomáhat opatrně obírat maso, abychom neporušily kostru. Maso jsme házely psům. Trochu jsem taky ochutnala. Ta chuť mi připomněla Janu Medovou.
Obírala jsem a říkala si, že je to ten samý Ind, co jsem s ním včera obědvala ve FF. Pak se venku něco semlelo a dovnitř vběhnul strážník. Stačila jsem Inda zakopnout pod gauč, ale u kamen se válelo pár kůstek, co psi nestačili sníst. Strážník si jich všiml. Začala jsem křičet na svoje malý děti, proč ty kosti házejí psům, když to psi nesmějí. Strážníkovi jsem vysvětlila, že jsme měli srnčí na víně.
Pak tam s námi zůstal jenom bratrance Michal a pomáhal nám obírat a oškraboval opatrně lebku. Babička ho nabádala, ať jí opravdu neporuší, že to dobře poslouží vědě.
Pak přišel zpěvák. Vypadal hrozně.Věděla jsem, že by mě chtěl. Zazpívala jsem mu něco od Edith Piaf a on odnesl očištěnou kostru k domovníkovi Menšíkovi.
Ten pak zaťukal na sousední zeď a zeptal vilně svojí sousedky, jestli smí vejít. Kývla a běžela se narychlo opláchnout do koupelny. Domovník Menšík prošel zdí i s bývalým Indem a strčil jí ho do kufru postele. Tady ho nikdo hledat nebude. Pak si na tu postel lehl. Sousedka, sotva spařila Menšíka v posteli, rozzářila se a skočila na něj.

Advertisements

3 comments on “O babičce a vařeném Indovi

  1. Barbora napsal:

    Vážená paní Langerová, líbil se mi Váš příspěvek Pražská Češka. Zajímalo by mě, jestli jméno Ivo Letov jste vybrala čistě náhodně nebo snad jde o I. Letova z Pragokoncertu :)?. Děkuji za Vaši odpověď. S pozdr. Barbora

  2. Mirka napsal:

    Barboro, skutečně se tehdy v mém snu Ivo objevil.

  3. Barbora napsal:

    Milá paní Mirko, mně se už o něm také parkrát zdálo, zřejmě má na nás tento milovník žen magický vliv. Mohla bych být jeho vnučka…..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s