Přirozeně jsem pohovořila se svým sousedem

 

Se sousedy hovořím „po sousedsku“, přátelsky sice, ale pomocí navyklých zdvořilostních frází. Mají mě rádi a já mám ráda je. Já jim pestřím jednu pražskou periferní ulici a oni jsou mým vlídně pevným zázemím.

Po bouřlivém sousedském pozdravení, neboť když se potkáme mimo tuto naši domácí periferní půdu, což se stává velice zřídka, bývají naše pozdravení bouřlivá, začal soused jako pokaždé větou:

„Já si pořád říkám, co tam tak ta holka celý ty dny tak pořád dělá?“

Teď mělo následovat moje: „To víš…“ a pár nesmyslných, leč uspokojivých blábolů.

Já ale tentokrát uhnula od navyklostí a s myšlenkou „já člověk, ty člověk“ upřímně a spontánně o sobě pohovořila.

Zbrázděná tvář muže, náhle uvolněná , měnila svůj výraz od údivu k dojetí. Já hovořila a on nevědomě odpovídal mimikou svojí tváře.

Pak položil svou dlaň na moje rameno, sklonil se a na položil hlavu na hřbet té svojí ruky na mém rameni.

Reklamy

One comment on “Přirozeně jsem pohovořila se svým sousedem

  1. Pokojíííík napsal:

    To se dějí věcico ? :)) Lidský souznění, jojo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s