Eva a Iva (jména jménům skutečným neodpovídají)

Letem od let šedesátých k letům devadesátým.

Jejich společný příběh začal ještě dříve, než se narodily. Jejich maminky, obě z úřednických rodin, žijící se svými úřednickými manželi, spřátelily se jako těhotné sousedky. Žily v činžovním smíchovském domě. Jedna u svých, druhá u manželových rodičů. Nezaměstnanost nebyla. Kdo nepracoval, byl příživník. Příživník končil ve vězení. Bylo ale bezpočet úřadů. Úředníků ještě víc. Úřadovalo se všude. Třeba ve starých pražských palácích. Obrovské prostory, rozděleny sádrokartonem, tvořily úřednické kotce. Nebo v gotických sklepeních domů. Čas plynul. Za okny se míhaly boty pražských chodců. Měnily se změnou ročních období. Úředníkům se neměnilo nic. Úředníci čekali .Na oběd. Na konec pracovní doby. Na zálohu. Na dobírku. Na důchod. Pěstovaly kytky v hliněných květináčích. Sázeli, řízkovali, otrhávali uvadlé lístečky. Zalívali z konviček. Plná Praha úřednických botanických zahradiček.

Eva s Ivou se měly narodit ve stejném měsíci. Stalo se ale, že Eva se narodila skoro o dva měsíce dříve než Iva. Ačkoli tedy nebyly, ač měly být, zrozeny ve stejném znamení, rozuměly si od samého počátku svých životů a pěkně se ve všem doplňovaly. Byly stejně velké. Chodily stejně oblíkané. Stejně se česaly. Jejich dětským světem byla Kinská zahrada. Tady prožívaly svá dobrodružství. Zahrada byla i světem jejich dospívání. Pracovaly tu o prázdninách jako brigádnice. Mezi jejich spolupracovníky patřilvysokoškolský profesor a jiní vyděděnci společnosti. Tady taky začaly vnímat muže. Zahrada byla rájem exhibicionistů.

Chodily taky rády na lavičku k tanku s rudou hvězdou. Nejdřív s panenkami na klíně, pak s Květy nebo Vlastou, ve kterých se dočítaly, jak vypadat mladistvě, jak uháčkovat veselou čepičku do podzimních smutných dnů, nebo uvařit manželovi dobrou jarní večeři. Později tam snily své dívčí sny, kouřily kusové cigarety a popíjely laciná vína. A přísahaly si věrnost na věky věků

Když poprvé vkročily do vysněného baru DIANA, připadaly si jako ženy, co dobývají svět. Už jen ten nápis SNACKBAR vyvolával nádherné představy o velkém světě velkých lidí. Vůbec nevadilo, že výhled z baru byl na ten tank s tou rudo rudou hvězdou. Utrácely svoje vydělaný brigádnický zelený stokoruny s krásnou družstevnicí a odhodlaným dělníkem. Na tenkých ještě nožkách své první silonky, připevněné podvazkovým pasem.

Stávalo se jen málokdy, že Eva s Ivou byly odloučeny. Chodily do stejných škol, do stejných tanečních a i prázdniny trávily společně na pionýrských táborech, nebo u příbuzných jedné z nich. Ve stejném nebo podobně laděném oblečení a se svými dlouhými vlasy, byly okouzlující. Na diskotékách stávaly se okamžitě centrem pozornosti. Zdvojená krása jim dodávala sílu a sebevědomí. Tam se Eva se zamilovala. Oblepen kůží a zlatem, hotelový číšník, s plnou kapsou valut a seznamem kamarádů, od kterých můžeš sehnat cokoli. Zelináři, řezníci, taxikáři, chlápci od benzínek, pinglové a veksláci. Pražská finanční elita.

Eva nedala nikdy svojí kamarádce ani náznakem poznat, že by jim snad mohla překážet, když trávila svoje rande ve třech. Přesto si ale oddychla, když se Iva blíže seznámila s Tomášem. Učil na jejich škole ekonomii. Do té doby, než byl ze školního sboru vyloučen.

Eva s Ivou si ve své nerozlučnosti představovaly, že až budou smít svoje kluky, budou stále všichni spolu. Spřátelí se nejen jejich muži, ale později i jejich děti. Jenže Petr s Tomášem nešli do hromady. Tomáš opovrhoval světemPetra. Petr nerozuměl Tomášovi, ležícímu stále ve svých knihách. A tak se pomalu začaly měnit i životy obou přítelkyň. Petr Evě sehnal práci na recepci stejného hotelu, ve kterém sám pracoval. Iva začala svou pracovní kariéru jako hospodářka ve školní jídelně. Občas se scházely jako za starých časů v Dianě, ale už nebyly stejně oblečené, ani učesané. Iva nosila dál svoje vlasy volně spuštěné až k pasu. Eva upravená kadeřnicemi, kosmetičkami, manikérkami, pedikérkami, oblečena do tuzexových šatů, tuzexového prádla, voněla tuzexovými parfémy zářila tuzexovými laky na nehty a štěstím. Iva, stále ve svých ošoupaných džínách. Nesourodá dvojice. Zatímco Iva zůstávala stále u svých rodičů na Smíchově, žila už Eva nějakou dobu s Petrem v jeho vinohradském bytě. Petr získal půdní prostory a tak vzniklo obrovské dvoupodlažní apartmá. Podlahu pokrýval růžový koberec a na starorůžové kožené sedací soupravě byly rozložený růžové polštáře. Všechno bylo růžové v jejich růžovém světě.

Propast mezi přítelkyněmi se prohlubovala. Dětské sny rozprskly se jako bublinky, které chytávaly do svých drobných dlaniček. Nezbylo po nich víc, než vlhká stopa. Jedna věc se přeci ale vyplnila tak, jak si ji v dětství vysnily. Obě otěhotněly ve stejný čas. Po dlouhé době, Eva, která byla stále obklopená lidmi, zvyklá trávit večery po nočních barech, kde každý znal každého a Ivu vídávala, jen když jela navštívit svoje rodiče na Smíchov, byla najednou vděčná, že má někoho, s kým může trávit všechen ten nudný miminkovský čas. Přes všechno odloučení, způsobené rozdílností hmotných statků a nedostatků, byly si stále blízké. Společně prožitý čas spojoval.

Vídávaly se teď častěji. Eva denně příjížděla svým bílým sporťákem na Smíchov, aby s kočárkama brázdily místa svého dětství a dospívání. Bylo jim zase spolu dobře a procházely Kinskou zahradou jako dávným snem. Sedávaly u jezírka s lekníny, tlačily svoje kočárky po všech těch pěšinkách se spadaným listím a lehávaly v trávě v těch koutech zahrady, která nikdo neznal. Dotýkaly se dlaněmi kamenů hladové zdi, samy vyhládlé touhou po opravdovosti a věčnosti. A pak se vracely k pravdě žité. Iva Tomáška kojila. Evin Románek konzumoval tuzexové konzervičky. Iva, srovnávajíc svojí starou Libertu s tuzexovým kočárkem Evy, miminkovský oblečky, jako by dvou dětiček z různých dob a světů, nemohla v sobě potlačit nepříjemný pocit závisti. Teď už šlo o její dítě a tomu ráda dala by to nejlepší. Mnohdy raději nejedla a vyměnila si pár bonů na lepší lahvičku, nebo dudlíček. Měla přitom vztek na Tomáše, že se nedovede postarat, tak jako Petr . Zatímco Eva půjde do práce, protože se doma nudí, ona musí dát Tomáška do jeslí, protože musí vydělávat. Tomáše přijmou jen jako pomocnou sílu za pár korun. Chodí na schůzky s podivnými lidmi a stále něco opisuje na svém starém psacím stroji. Pak to roznáší kdoví komu. Nebýt rodičů, vůbec neví, jak by všechno zvládla. Do jídelny se jí nechtělo a tak uvítala, když jí Eva navrhla, aby se starala o oba chlapečky, že jí zaplatí víc, než by dostala ve škole.

S Ivy se postupně stala hospodyně v luxusním bytě svojí přítelkyně. Ta se vracela domů, plná hotelových zážitků. Iva byla ráda, že tam s ní může být. K rodičům, kde umírala babička, se jí ani trochu nechtělo. S Evou ochutnávala doteky blahobytu. Často tam i se svým chlapečkem přespávala, protože Petr s Evou vyráželi za nočním životem, nebo do kin a divadel. Tomáše bydlel na ubytovně . Čekali, až babička umře a oni získají její pokoj. Těch málo společných peněz co měli, utrácel Tomáš za knihy, s rizikem převážených přes hranice.

Čas plynul. Iva se vrátila ke své práci hospodářky ve škole. Tomáš se snažil prorazit se svými novátorskými ideami v nepřátelském světě. Měl z toho jen další problémy. Zase ho vyhodili ho z ústavu, kde konečně začal pracovat. S Evou a Petrem se vídali jen zřídka. Ivě docházely celé štosy pohlednic z báječných jugoslávských dovolených a zimních pobytů v Tatrách. Občas si zavolaly, aby si popřály k vánocům a narozeninám, občas pozvala Eva Ivu na sklenku a někdy i na víkend na jejich novou slapskou chatu.

A pak se začaly dít věci. Ten tank s rudou hvězdou přebarvil někdo z vojenské zelené na sladce růžovou. A oni, všichni čtyři, stejně jako tisíce dalších chrastili klíči na Václavském náměstí, jako že už komunistům odzvonilo. Dojatě křičeli s davem jména lidí, o kterých do té doby nikdy neslyšeli. Euforií vzrušeni a sjednoceni do dojemné pospolitosti řvali hymnu, polykajíc slzy. Lidé na vysokých sloupech předkřikovali dál ta neznámá jména, plná naděje a oni s davem rozpačitě opakovali i slova motlitby ve jménu Krista, kterého neznali.

Nadopovaná antidepresivy, chystá se Eva na „zámeckou slavnost“. Protože to není vila, ale zámek, kde teď sídlí Iva s Tomášem. Přehrabuje se v kupě oblečení. Ještě nestačila uspořádat své věci převezené z obrovských prostor vinohradskýho bytu do miniaturní garsonky na sídlišti. Činže se nedala utáhnout a ona musela zmizet od Petra dřív, než všechny ty nenáviděné automaty spolknou i poslední zbytky jejich věcí, stejně, jak se to stalo i s chatou na Slapech.

Bude zase vypadat jak chudá příbuzná. Mezi všemi těmi VIP, který má teď Tomáš kolem sebe. Bankovní expert. Poradce ministra. Elitní manažér. Vydělává další miliony ještě k těm, co dostal v restituci. A z Petra bude brzo nejspíš bezdomovec. Roman se jen fláká a utráci. Možná i za drogy. Zatímco malý Tomáš studuje na zahraničních univerzitách. Div, že tam nelítá svým vlastním letadlem. Jenom těch aut, co mají. A jak Iva dobře vypadá. A jakou má pleť. Používá ty nejdražší krémy. Navštěvuje nejluxusnější kosmetické salony. Nejhorší ale je, že Iva se tváří tak shovívavě skromňoučce, zatímco jí vykládá, že na víkend letí do Londýna na golf. Rodinný koníček. A prý že se tam sejdou s Tomem. Studuje v Oxfordu. Ale co? Na jeho akné jsou stejně krátký. V tom jim jejich prachy nepomůžou.

Zářné úsměvy. Přítelkyně se líbají na obě tváře. Je krásné mít přátele! Rozlívané šampaňské zachrání trapnost ticha.

Snad prolomí i tok lidských slov.

2 comments on “Eva a Iva (jména jménům skutečným neodpovídají)

  1. silverghost píše:

    Tohle je skutečný příběh? Ze života?

  2. Mirka píše:

    Je to realita.Fikci nezvládám. Svět fantazie k psaní mi není souzen. Nevím proč. Já přece nejsem bez fantazie? Ale nic z toho, co jsem kdy napsala, jsem si sama nevymyslela. Já umím jen popsat děné.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s