Něco se sebou musím udělat

Šla jsem s batohem do Alberta nakupovat. Už to totiž docela umím. Šla jsem v tom zářném zářijovém dnu, kolem stadionu s velikým hřištěm a na něm muži v modrém a muži ve žlutém pobíhali jako šílení. A jako kdyby nic. Ztěžkly mi nohy. Představila jsem si nepředstavitelné – jak běžím přes celé to hřiště. Od rohu k rohu.

Ztěžkly mi ještě víc, moje nohy vlekoucí moje tělo k Albertovi.

Na zpáteční cestě mě zastavil milým úsměvem mladý muž v kravatě a konfekčním sáčku, milý jako jeho úsměv.

„Mohu vám zpříjemnit den?“

Smutně jsem odmítla svatou brožurku .

Na zeleném trávníku dál pobíhali modří a žlutí.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s