Dokud kartáček nepřestane vibrovat

Na dřevěné terase srubu v Brdech si po ránu čistím zuby. Jde kolem muž v zeleném. Ke studánce pro vodu. Zastaví se pod terasou. Chvíli hovoříme. Dojde ke studánce. Naplní dvě vědra. Vrací se. Ještě si čistím zuby. Pak ho znovu vidím. Má košík v ruce. Jde na houby. Zastaví se udiven pod terasou. Ještě pořád tam stojím. Ještě pořád si čistím zuby.

Dlouho ležím ve vaně. Kartáček dlouho vibruje v mých ústech. Končím, až mu dojde náboj. Náboj mu dochází v čím dál tím kratších intervalech. Dlouhé vibrační seance. A mně napadají myšlenky. Jenže. Siamka Dizi Biskup hasí svou žízeň vodou z mojí lázně. Pejsek se opírá předními tlapkami o okraj vany. Laškovně pohazuje roztomilou hlavičku. A hlavně. Dole na osušce leží Cit. Tak, aby na mě viděl. Dívá se na mně očima mého dědy.

Reklamy

3 comments on “Dokud kartáček nepřestane vibrovat

  1. Aja píše:

    Proč ,proč ten pán v zeleném má tolik práce či koníčků ? Proč ho nepozveš na kafe ?

  2. Mirka píše:

    Ajo…to byl jen záblesk vzpomínky. Bylo mi čtrnáct, možná patnáct a ten muž byl strašně starý. Nejmíň třicátník!

  3. Aja píše:

    Tak teď už to chápu, ve čtrnácti jsem také kafe nepila :-)))

Napsat komentář k Mirka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s