Názory druhých lidí mi nemůžou škodit

Jen moje vlastní myšlenky mají nade mnou moc.. 

Stačí jen nežádoucí sugesce a názory odmítnout. Myšlenky zaměřit výhradně na pozitivní věci. Tak takhle jednoduché to je. Když k tomu člověk dospěje. A pro člověka, který se někde v něčem liší a nejde rovnou s davem a nechce s ním jít, je to životní nutnost.

Pro mně je to životní nutnost.

Stárnoucí člověk. Přizpůsobuje se „adekvátně s věkem“ svými výroky, svým chováním, věkové šabloně. A nakonec se do ní skutečně napasuje. Nikdy jsem se do žádné šablony nevešla.

Takže. Až se vás začne někdo /počítám, že spíše žena než muž/ rýpavou rafinovaností snažit vyvést z vaší pohody a přesvědčovat vás, jak jste na tom vlastně špatně, nechte ta slova vyznít do prázdna. Zůstávejte dál ve své pohodě. To jen vlastní sžírání je nutí k vydávání takové energie.

Nijak zvlášť to nesouvisí. Snad jen ty šablony.

Včera po návratu ze školy André udiven popisoval situaci ve třídě. Všichni jeho spolužáci do jednoho nadávali na své rodiče.

-Co blbnete? Divil se André.

A pak přišel pan ředitel /je to skvělý ředitel/ a poučil je, ať si z toho nic nedělají, že to patří k jejich věku. Nenávidět rodiče. Že v tom věku je to normální.

– V tom případě tedy, já nejsem normální! Reagoval André.

Stejně jako pan ředitel, ujistila jsem ho i já, že normální je.

Pak jsem Andrému vysvětlovala, po té, co mi popisoval nesmyslné hádky v rodinách, tak jak je líčili jeho spolužáci, že jednou budou nejspíš navlas stejní. Jako ty jejich momentálně nenávidění rodiče.

Reklamy

8 comments on “Názory druhých lidí mi nemůžou škodit

  1. sunfreedom píše:

    Ještě že já jsem ve škole nemohl říct, že nemám maminku rád… maturoval jsem u ní z češtiny 🙂

  2. Mirka... píše:

    Sunfreedome…zvládli jste to s maminkou skěle. Zvláště sloh!

  3. sunfreedom píše:

    to s tím slohem…to má ironický nebo pochvalný význam :-)?

  4. Mirka píše:

    Sunfreedome…!Já vím…nedávám tam ty panáčky…ale Ty dobře víš…samozřejmě…bez ironie!

  5. sunfreedom píše:

    Super!!! A ty jim říkáš „panáčci“? To je roztomilý. Hezky žádný mainstreamový označení :-D.

  6. Laco píše:

    Rodiče a dětiDokud jsem neměl vlastní děti, tak jsem nevěřil tomu, že jsou přesným obrazem svých rodičů. Teď jsem si tím již naprosto jist a jsem šťastný, že mám ty nejlepší děti na světě.

  7. Mirka píše:

    Ano Laco…naprosto jsi pochopil sdělení mého druhého článku.Jestli budu něčeho v životě litovat, tak jedině toho, že jsem neměla víc dětí.

  8. haask píše:

    NenávistNenávist obecně jako princip má dlouhé kořeny v našem vývoji. Neboť část našeho mozku, odpovědná především za myšlení, je vývojově poměrně mladá. Takže pokud se v dávných dobách vytvořil problém, byl to problém, který bylo možno vyřešit toliko silou – objevil se lev – bylo třeba bojovat, nebo utíkat. Za tím účelem naše tělo v těchto situacích vypouští adrenalin a my prožíváme zlost, což nám zvětšuje sílu a znecitlivuje nervový systém. Necítíme tolik bolest, ale ani nedokážeme být příliš citlivými. Nenávist prostě přichází v situacích, kdy se naše myšlení vzdává nadvlády a přenechává otěže tomu splašenému koni, našemu mladšímu mozku (emočnímu), který se stará o všechna ta divadla. Sledoval jsem onehdy v práci muže, jak se snažil nasadit na stříkací pistoli hadici. Bohužel mu to nešlo. Chvíli se snažil a když byl jeho rozum v koncích, s křikem a brunátným obličejem mrštil hadici i pistoli kamsi do dálky. Někteří rodiče se v určitých situacích dostávají do situace toho chlapce s pistolí a hadicí. Chtěli by aby ta hadice šla na pistoli dobře a lehce (zde je možné dosadit jakoukoliv vizi kterak by jejich dítě mělo vypadat, chovat se atd..) a když to nejde a oni nenacházejí řešení, volí řešení z pozice autority a síly. Což je pro změnu řešení, které je nad síly jejich dětí a ony upadají do podobného stereotypu nenávisti a vzdoru, jako jejich rodiče. Na obou stranách se vyplavuje adrenalin, ve vzduchu voní boj a krev se vaří..Ne, v tu chvíli nemají nad mimy moc jejich myšlenky. Jejich myšlenky se oblékají do šatečků, které jim ušili jejich emoční části mozků. Jak se jejich mozek rozvíjí, jsou někdy schopni své rodiče pochopit a toto pochopení se obrátí v lásku ke svým dětem, kteří na tom jsou už o něco lépe než byli oni. Když jsem byl kdysi dávno na vojně, byl takový zvyk mazáctví. Prošli jsme si tím, moji přátelé i já jsme nadávali na ty z..ný mazáky. Ale druhým rokem drazí spolubojovníci vraceli to čeho se jim dostalo. Když jsem o tom s nimy mluvil, říkali, že oni si to prožili taky, takže to je tak správně. Možná je problém v té oddělenosti. V nedostatku empatie. Třeba se někteří lidé nedokáží vcítit do toho druhého. Představit si jeho pocity. No, zase z nich budou dobří policajti nebo vojáci že? Lidé jsou jako domácí vybavení. Ten je lampa, ten žehlička, další televizor, nůž…Nejvíce je dejme tomu talířů. Ale domácnost, kde by byli jen talíře by byla opravdu podivná domácnost. A tak říkám: všechno je to jak to má být a názory ostatních domácích spotřebičů mi nemůžou uškodit.Jsem se trochu rozkecal, ale mě to tak v této souvislosti napadlo, tak pardón 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s