Smuteční šaty

Od rána se chystám k tomu smutečnímu nákupu.

Přepečlivě se koupu, přejíždím donekonečna nohy strojkem značky Braun, dávám si třetí kávu, dlouze, dlouze snídám a leštím si boty a…a oddaluju a oddaluju tu chvíli, kdy se metrem přesunu na Václavák a budu nahlížet do výkladů a vstupovat do obchodů.

Nákupní centrum nepřipadá pro mě v úvahu. Z toho znám detailně jen parkoviště, kde odložená se psy vdechuju nekonečné čekací minuty nedýchatelný vzduch a pozoruju lidi, jak přijíždějí a ukládají a odjíždějí .

Pozoruju výrazy jejich tváří, jejich gesta…netuší mě za zatemněnými okny džípu, voyeurku.

Reklamy

8 comments on “Smuteční šaty

  1. muris napsal:

    hergot, baba si stěžuje, že nemá na kafe a přitom jezdí jeepem a nakupuje v kamenných obchodech! :-DDD

  2. sunfreedom napsal:

    Chtěl jsem také vyjádřit svoje zaražení nad dámou sedící v jeepu, ale chtěl bych sem ještě párkrát zajít ;-)

  3. sunfreedom napsal:

    Ten Václavák ponechávám stranou. Nejdražší, co jsem si tam koupil, byla kniha v Kanzelsbergru a menu u McDonald’s :-)

  4. Laco napsal:

    Mirko,viděl jsem Tě. I přes okno Tvého vozu jsem si všiml výrazu ve Tvé tváři. Byl naprosto stejný jako tenkrát, když se koncem osmdesátých let naše oči setkaly na eskalátoru v předvánoční Kotvě.

  5. Mirka napsal:

    Laco…tak tedy proto mívám ten zvláštní pocit, když se mnou virtuálně hovoříš?Ano…vzpomínám si.Bylo to jen jednou. O vánocích. Koupila jsem si tam sama pro sebe plnící pero. Ještě ho mám. Jen. Myslím, že psát perem už neumím.

  6. Mirka napsal:

    Muris! Sunfreedome!Začnu výňatkem z mého nedávného článku:Jednou dole a jednou nahoře.Hledali-li by jste někoho, na koho to opravdu padne, jsem tady.Víc, než mým vlastním přičiněním, bývá to dílem osudu. Tedy náhod, shod okolností, a tak dále.A protože se ta období zatím tak hezky střídala, dnes nezoufám. Protože vím, bude líp! A protože ty výkyvy jsou tak nečekané a protože to dolu a nahoru je opravdu dolu!!! a opravdu nahoru!!!, nezabydluju se nikde.Konec výňatku. Ty vykřičníky jsem tam dodala.Takže…když jste jednou opravdu nahoře, může vám z tý sladký doby zůstat ledacos. Třeba maličký byteček u moře a už v podstatě neprodejný /naštěstí/ džíp a taky různé zvyky!A tak není na to kafe, ale vypůjčíte peníze a jdete do své oblíbené italské prodejny JANNIS s milými šťastnými ukrajinskými prodavačkami. Je to totiž ta, co je nejblíže metru. Opominu-li Bílou Labuť, která je na mně pořád ještě moc velká a ještě jeden obchod, který mě odrazuje svým zevnějškem a tak jsem tam nikdy nevešla.Takže mé nakupování nakonec dopadlo takto: deset minut metrem tam, deset minut metrem nazpátek a dvacet minut Jannis. Ostatně jako vždy. Šla jsem tam v černém oblečení od Jannise a zakoupila černé oblečení od Jannise. Jenže neošoupané. Tedy triko s odhalenými rameny, koketní svetřík a vysoce módní kalhoty. Vše sportovně ležérně elegantní. Trošku jsem tušila, že to tak dopadne, ale měla jsem jiná předsevzetí.Zahalím se do černého ponča, které snad tu nevhodnou koketnost zakryje.Promiň, Josefe. Na věnec už mi nezbylo.

  7. muris napsal:

    Pepa ti jiste promine :-DDD Jannis byl kdysi dobry, ale ted uz tam ani nepachnu…. taky jsem kdysi mela dvojka prsa… a tak :)

  8. Mirka. napsal:

    Muris…Ty prostě nikdy nezklameš!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s