Líbám „po francouzském způsobu“

A s každým je to jiný.

Polibky při setkání. Při mých pobytech ve Francii jsem se s tím tak sžila, že to přešlo v moji přirozenost. Podání ruky mezi přáteli a známými už mi připadá dokonce trošku divný. To jen muži se zdraví pevným stiskem dlaní.

Při setkání se vrhám v náruč a líbám těmi „doteky tváří“. Dvakrát. S někým ale i třikrát. A s někým dokonce i čtyřikrát.

A tak, jak se to už stalo mojí přirozeností, vyvolávám tím v Čechách často různé komické, či lehce trapné situace. Pravidelně mi lidé vráží nastavenou pravici do hrudi. Zatímco já je líbám na zaskočená líčka. Nebo se mi s našpulenou pusou snaží trefit na tu mojí.

Ne každý je ale zvyklý na doteky. Ne každá žena. A tak u některých při vítání už vím, a nějaký smysl mě zbrzdí a já místo přivítání objetím halekám nějaké vítací fráze.

Jak by takové ženy reagovaly na pláži v Cabourgu? Nahoře na promenádě pravidelně procházelo něco kolem patnácti lidí, přátel mých synů. Jakmile si mě všimli, ležící na slunci, seskočili všichni dolů do písku a všech těch patnáct lidí mě olíbalo. A to i v rozmezí pouhých několika hodin. Byl to dost zvláštní pocit, jak se tak tam nade mnou, polonahou, jeden za druhým skláněli. A tak, když jsem celou tu partu zdáli spatřila, odložila jsem rychle knihu a dělala, že spím. Neodradilo je to. Zastínili moje slunce a již v předklonu první z nich šeptal : „Mirka? Tu dors?“

A pak tam jezdila na celé prázdniny jedna babička se všemi svými šesti vnoučaty. Snad jednou nebo dvakrát jsem se s ní bavila. Ale když jsem celou tu její rodinku potkala, třeba i čtyřikrát za den, vždycky proběhl, jak bylo zvykem v jejich rodině, nebo v jejich kraji, ten samý proces. S každým čtyřikrát.

Když jsem pak ale z terasy pozorovala, jak se scházejí v podvečer velmi mladí lidé a ten, kdo přichází, každého obejde a s každým zvlášť se přivítá, uvědomovala jsem si hluboký význam těch lidských laskavých doteků.

Advertisements

5 comments on “Líbám „po francouzském způsobu“

  1. Bára napsal:

    Mirko,budu na to připravená, až se někdy potkáme, jak jedeme tramvají z jedné konečné na druhou…

  2. Lenka napsal:

    Hm, jo. Já mám celou škálu pozdravů. Od pouze zdvořilého a chladného „dobrý den“ až po objímání, kdy jsme jeden s druhým pevně spojen a dlouhé vteřiny spolu dýcháme. Někdy mám pocit, že dokonce splýváme (stává se mi to občas s muži i ženami, ale jenom někdy a s málokterými). Někdy raději vyrazím tu ruku, když se mi objímat nechce a někdy se i vyhnu té ruce. Nejděsivější je pro mě zážitek, kdy si někdo vynutí podání ruky, ačkoli je mladší nebo je muž apod. Zpravidla se to stává u neznámých servilních obchodníků s reklamou, ti neznají míru. Nejsem proti žádnému pozdravu včetně třeba tření nosů, akorát to musejí chtít oba a nesmí v tom být pokrytectví. Z něj mám osypky.

  3. Gomba napsal:

    Nejen ve Francii.Taky na Slovensku. Kolegyně z naší tamější pobočky mne tím kdysi zaskočily. Ale brzy jsem si zvykl a teď už se na to těším. Nakonec – kdy jindy se mohu beztrestně líbat s cizími ženami ,-) a to dokonce v přítomnosti té mé milované!

  4. radka napsal:

    A co kdyz jsem odporna?Vsak jo, na slovensku se zdravi: bozkavam :o) A pobozkat si muzete vse i treba r.t.Ja nemam rada, kdyz se o me otira fousata zenska, mam z toho trauma z detstvi, kdy me pusinkovala fousata teta Zuzi. A protoze v mem veku mi uz nejaky ten knir rasi taky, tak jsem opatrna. nechcu zpusobit trauma ostatnim jemnym a neznym bytostem.

  5. Daves napsal:

    jiný kraj…jiný mrav :-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s