O krásných snech se nepíše. Ty se jen sní

A já mívám krásné sny. Proto chodím tak ráda spát. Pro ty slastné rozkošnické sny. Bývám z nich ještě o něco víc libější. Protože o pravdivosti těch snů nemám pochyb.

A pak se objeví nějaký sen, který je pro mě zvláštní. Právě tím, že jiný. Jiný, nežli ty, které obyčejně snívám. A takový si vždycky zapíšu. Právě takové sny mě zajímají a já je nechci zapomenout. Mám ráda i tyhle sny. I když mě na chvíli poděsí. Ale nikdy ne tak, jako ten, co se mi zdával v dětství. Ten ráda nemám. Ten nezapomenu. I když jsem si ho nikdy nezapsala. Neměl děj.

Ten sen mě děsil skutečně. Děsil tak, že mě museli tišit.

Začínal neuvěřitelnou lehkostí. Z naprostého klidu. Ten klid se pozvolna měnil ve velmi pomalý pohyb. V jakoby zdrsnělém, nekonečném prostoru. A ta závratná až lehkost se zlehounka měnila v tíži. A drsnost se s nabývající rychlostí začala měnit v hrůznou hladkost a v té hladkosti ta rychlost přestávala být už snesitelná. A stupňovalo se to obojí. Ta rychlost. A ta hladkost. Až do nezvládnutelné už rychlosti. Až do mikroskopického bodu. Až do celého vesmíru. Svírala jsem ho křečovitě mezi svými zuby. Celý vesmír. Všechny vesmíry.

Už nikdy bych tenhle sen nechtěla žít.

Reklamy

5 comments on “O krásných snech se nepíše. Ty se jen sní

  1. Mirka píše:

    Carl Gustav Jung:Při práci na snu nesmíme nikdy pustit ze zřetele, že se pohybujeme na zrádné půdě, kde jedinou jistotou je nejistota.

  2. radka píše:

    dnes se mi zdal taky zvlastni sen. Nasla jsem nejaky privesek s tremi kameny. Zanesenymi. Kdyz jsem je zacala cistit zacali se trpytit nadhernym leskem. Jeste jsem se divala na ty dokonale ciste plochy bez skrabance.Nesla jsem ten privesek dolu a zklepala na dvere. Sedela tam kolegyne z prace a reditel. Ukazala jsem jim privesek a zeptala se zda si ho muzu nechat. Prikyvli.Ted tusim, ze ty klenoty jsou moje tri deti. Me diamanty zanesene patinou casu.

  3. Liška píše:

    Radko, to je krásný sen!!* * *Mirko, ten tvůj dětský děs si neumím představit jako obraz. Bylo tam teplo nebo zima, nebo ne? Jako pocit působí hrůzně, jako děsivost boha, který nesmí být viděn, leda schován za ohnivým keřem nebo kolem nebo něčím, aby děs z něj nebyl úplně zničující. Taky jsem mívala dětskou noční můru – velká koule zavěšená někde vysoko nahoře – asi jako koule při demolicích domů – která je v dálce, ale nezadržitelně se pohybem kyvadla řítí přímo na mě, já mám hrozný strach a chci se schovat, pak se to opakuje znovu. A po probuzení z noční můry jsem tu kouli pořád viděla – ať jsem otevřela oči nebo zavřela, pořád na mě nalítávala. Před několika lety jsem si vzpomněla na tu noční můru a nakreslila jsem ji. A přineslo mi to úlevu a míň strachu v životě od té doby.

  4. Mirka píše:

    Liško,ten sen končil mým hořečnatým třasem.Začínal snad teplotou mého těla. Ta se ale stupňovala se až do té horečnaté horkosti.Ten nikdy nenakreslím. Ale pocitově si ho umím představit zřetelně. Zdál se mi v dětství mnohokrát.A jednou v dospělosti před porodem mého prvního syna.Jen doufám, že to nebude to poslední, co se mi jednou bude zdát.

  5. Llixgrijb píše:

    Ano…To je také Ten Sen…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s