Jsem endorfinový typ

 

Láska na bázi adrenalinu je hlavně o nás samotných, hřeje nás pocit, že jsme milováni.

S endorfiny skutečně milujeme.

(M. Goulston, profesor psychiatrie z kalifornské univerzity)

 

https://mirka19langerova.wordpress.com/wp-includes/js/tinymce/plugins/wordpress/img/trans.gif

A d r e n a l i n  je hormon vyměšovaný dření nadledvin. Připravuje tělo na výkon, je základním hormonem stressové reakce. Pro své mohutné účinky na srdce je používán v resuscitaci.

E n d o r f i n  bývá také nazýván hormonem štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu a pocity štěstí. Je obsažen i v mnoha potravinách. Třeba v čokoládě.

 

Někdy, ačkoli o tom hormonálním světě nic nevím, si sama pro sebe dělím lidi na adrenaliňáky a endorfiňáky. Samu sebe pak řadím jednoznačně do skupiny endorfiňáků.

Zajímalo by mě, jak to s tou produkcí těch hormonů je doopravdy.

Já pro sebe adrenalin v běžném životě nepotřebuju. Adrenalinové sporty mě nepřitahují, právě naopak. Zbytečné riskování mi připadá nesmyslné.

Adrenalin se mi vyměšil nejspíš jen párkrát v životě. Za to v množství nebezpečném. To třeba když šlo o to, že někdo někomu ubližoval. Stala jsem se pro tu kratičkou chvíli adrenalinovou šelmou. A s mozkem zcela zatemněným se vrhla do nerovného většinou boje.

Ale pak jsem si endorfínově vítězství neužívala. Nejsem bojovnice. Mé vítězství zákonitě pokoří jiné a to mě rozhodně neuspokojí. Ani ve sportu. Jen když jsem byla malá, nechala jsem se oblbnout a snažila se být nejlepší. A běhala a skákala jsem jako o život. A vítězila.

Bylo to sice trošku omamné, ale čím dál víc mou myslím prolítávala myšlenka, co je tohle za zhovadilost, takhle nesmyslně se tu honit? Až se ta myšlenka ve mně usadila na dobro.

Tohle k životu prostě nepotřebuju, tu nesmyslnou soutěživost. Není mi k ničemu vědomí, že doběhnu první, že zdolám umělé překážky. Necítím potřebu si jen tak něco dokazovat, vítězit. Ne ve sportu. Ani ne ve světě kariér a moci. To jen na skutečných překážkách, které život nevyhnutelně dřív nebo později nastaví každému.

Reklamy

28 comments on “Jsem endorfinový typ

  1. Lenka napsal:

    Asi jsem se dopracovala k podobnému postoji, i když mám v povaze trochu víc touhy po dobrodružství. Ale už mě neláká, láká mě obyčejný pohodový život, dobrodružství bylo dost.Adrenalinové sporty chápu jako kompenzaci toho, že lidé mají příliš umetenou cestičku životem, tak si vymýšlejí hlouposti, které jim dopřejí vzrušení, jinak se nudí. – Není můj případ.

  2. radka napsal:

    nevidim to tak jednoznacne. Adrenalin nam pomaha prezit v zatezovych situacich. Nejvic adrenalinu mame v momente zrozeni. Pomaha nam prodrat se uzkymi porodnimi cestami a prezit pri nedostatku kysliku. Ten adrenalin nam dodava maminka, ktera je v prubehu porodu pod adrenalinem. Pomaha ji mobilizovat neuveritelnou silu a energii v prubehu porodu. To jsou nejsilnejsi adrenalinove zazitky v zivote. Adrenalin nam pomaha i v jinych situacich, kdyz dojde k ohrozeni zivota, adrenalin nam pomuze zastavit krvaceni (sok) a vlastne mobilizuje veskere sily k zachovani zivota. Deleni na adrenalinove a ty druhe je jako bychom rozdelili lidi na jedliky a nejedliky. Ti co jedi muzou jist ab prezili nebo aby se jidlem ukajeli. Stejne je to s adrenalinem. bud je nas pomocnik v zivote (pritel) a pomaha nam prezit nebo se to zvrhne v primitivni ukajeni.Endorfiny jsou opet o necem jinem. Kdyz opadne pusobeni adrenalinu tak nastoupi endorfiny, jeich uklidnujici ucinek. Vesinou jsou to bratr a sestra. Adernalin pomaha mobilizovat sily a endorfin nas tesi ze jsme to vsechno uspesne zvladli :o)Stejne lze odsoudit i rozum. Muze nam pomahat a muze nam prekazet. Ale patri k nam. Stejne jako adrenalin. kdyz budeme bezet o nas zivot tak pochopime k cemu ho mame :o)

  3. anina napsal:

    Beru trochuadrenalinu, ale endorfiny ty bych brala nonstop. Myslím, že to Radka dobře vysvětlila, jak to s nimi je. Všechno souvisí se vším…

  4. radka napsal:

    Testosteron?Napadlo me, jestli jsi Mirko nahodou nemela na mysli zachvat agresivity. Ta jse spojovana spise s muzskym hormonem testosteronem. Testosteron sice zvysuje agresivitu (pry) na druhe strane je spoustecem orgasmu (pry) Proto jsou pry vasnive zeny fousate :o) Ale ted kecam. Fakt nevim jak to s temi hormony je.

  5. anina napsal:

    Radko, máš to dobřeje to adrenalin, ten životaschopnej hormon a testosteron je mužský, estrogen ženský.

  6. Lenka napsal:

    Samozřejmě, že se nám adrenalin vyplaví vždycky, když je třeba mobilizace sil. Já jsem to pochopila, Radko, tak, že lidé „jezdící na adrenalin“, jej mají jako drogu, vyhledávají jej ZÁMĚRNĚ a o to jde.Jinak endorfiny, např. serotonin – tzv.veselý hormon – lze v těle zřejmě vyrobit pro tělo šetrnějším způsobem – např. meditací-přecházející někdy až v nirvánu. Ale to je pak úplně jiná radost, taková neegová, rozplývá se v celém těle… aniž by se zvedl tep, ten naopak zpravidla klesá.

  7. anina napsal:

    Leni,ažbudou padat trakaře, tak se vyplaví ten hejbací adrenalin, až bude po trakařím dešti, pak možná přijde nirvána, i třeba bez meditace :)

  8. Lenka napsal:

    Ani,tím chtěl básník říci, že bez adrenalinu nejsou endorfiny?… nebo to byla jen návaznost čistě poetická?Pozn.: meditací nemyslím jen meditaci se zavřenýma očima, meditací může být celý život.

  9. Anonymní napsal:

    Leni,nechtěl, není to tak, básník jen chtěl říct, že si myslí, že když se vylučuje adrenalin, tak se může současně v nějakým poměru vydat na cestu i endorfin. A ani jsem tak nemyslela meditaci, jako pak po tom spadu těch trakařů, rovnou nirvánu. Nirvánu buď těsně před „finitem“,nebo těsně po…:)Ten konec je v uvozovkách…

  10. Sára napsal:

    Mirko.Udělala jsi mi Velkou Radost. Onehdá jsem totiž na žádost jednoho přítele vylezla na Černou Horu, chtěl mi ukázat, „že budu hrozně v pohodě a budu z toho mít radost.Že jsem to dokázala“.Nu, nepochybovala jsem, že tam dojdu.Ale nahoře jsem vůbec neměla žádný pocit vítězství ani radosti, nechápu to překonávání se..prostě celé mi to bylo protivné a těšila jsem se jen ,že si něco dám. Když jsem viděla ty jeho radostné očekávající oči ( tak co??!! ..prostě jsem se nakonec fakt musela smát.Recept na štěstí vážně není.On myslel, že ten svůj má..a třeba má.Mě to šťastnou neudělalo.Jen jsem kroutila hlavou.Nad tím vším lidským snažením.

  11. Daves napsal:

    :)Díky tomuto budeš v životě rozhodně spokejenější :-)

  12. radka napsal:

    premyslim jak to napsat:o) Jsem opatrna pri skatulkovani. Neco odsoudit jako takove bez mrknuti oka. Pres adrenalin cesta ke stesti nevede. Ale to snad ani nikdo netvrdil. Mozna ke kratke radosti z toho ze si clovek protahl telo, ze se probehl na cerstvem vzduchu a udela neco pro svoje zdravi.Ja chodila behat z rozumu (chodim obcas i ted ale porad vic se nechce, pohodlnim) Po urcite dobe a rozproudeni krve jsem citila radost z pohybu. Ze muzu bezet. Ze ziju, ze dycham. Ze slunce sviti a praci zpivaji. Behavala jsem kolem muze na invalidnim voziku, vzdycky se za mnou otacel. A ja citila jeho uprene oci. A rikala jsem si jake mam stesti. Ze me slouzi me nohy, me telo. Jaka harmonie, kdyz vsechno funguje. Tohle dela pohyb. Vsechno co pouzivame zustava svezi. Plati to o tele, mozku i dusi. Alespon ja to tak citim. Az telo nebudeme pouzivat, tak zakrni, zvadne a prestane byt nasi soucasti. To same mozek a to same nase duse.A souvisi to s adrenalinem a endorfinami do te miry, ze adrenalin nam pomaha zustat svezi. A harmonie a svezest nas naplnuje stestim.

  13. Sára napsal:

    Radko.Je naprosto a neoddiskutovatělně jasné,že pohyb je opravdu zdravý pro tělo, pro ducha, duši,pro všechno. Pohyb je život.Vždycky když o tom píšeme,tak mě napadá jediná otázka.Proč mě proboha tohle téma tak rozčiluje? Protože mi pohyb chybí.A protože řeším( opravdu leta, k neuvěření)motivaci k tomu.A výsledkem dlouholetého a složitého dumání je „velkolepá myšlenka“Jestliže někdo má potíže s tělem a přesto se odmítá hýbat,tak se prostě nemá rád.Což není jen tak jednoduché překonat.A kdo potíže s tělem nemá, tak ho to třeba nebaví.Baví ho třeba sedět.Ale jedno je jisté, pohybující se nepřemluví nepohybujícího se ,dokonce ani „pro jeho dobro“.Každý k tomu musí dojít sám.Jako ostatně ke všemu v životě..

  14. Sára napsal:

    Ještě bych chtěla vědět, jestli někdo nemá nějaký jiný návod jak vyrobit endorfiny, kromě sportu:o).Já jich mám totiž někdy zoufale málo.

  15. anina napsal:

    Sáro,taky jich vždycky nemám na rozdávání. V poslední době, mi hodně řekl článek u Lenky, předposlední, Změň se nebo zemřeš…,hlavně si to neber nijak osobně, píšu jen, že jsem si ho pro jistotu nacpala do hlavy :)

  16. Sára napsal:

    Já vím,Anino.Ale když mě takové články tak nějak nic neříkají.Jasně.Je to tak.Ale člověk se teoreticky nedonutí k tomu, aby se cítil, aby prožil a nakonec došel k témuž bodu jako ten kdo je doopravdy na pokraji.Je to jistě tak, všichni známe takové příklady.Ale mě prostě nepomáhá si říkat,to je úžasný že mám nohy, když je vedle mě vozíčkář.Beru to tak, že každej má tak nějak ten svůj život a vlastně neexistuje žádné srovnávání, ale vlastně ani žádné poučení.Jen vlastní život.Ten je tím jediným poučením.

  17. radka napsal:

    Saro, protoze je to u me podobne jako u tebe tak na ty hory chodim. Ne kvuli adrenalinu, to je jen vedlejsi ucinek. Taky dobry. ale kvuli tomu, ze v od urciteho bodu „utrpeni“ zacne clovek citit. A nahlizet. Je to jen pomucka.Kazdy ma asi svuj zpusob jak roztrhnout ten zavoj vnejsiho a nekouknout dovnitr. A proto mam pro tebe jednu jdinou radu (kdyz jsem ta radka :o))) nevymezuje se negativne. Ze toto nejde a tamto nejde, a tady nic a tam taky nic. Tim se jenom zabednujes. Je treba porad zkouset, cokoliv. Jakoukoliv blbost. Nemusi to byt prece zazrak sveta. Staci aby se zazehlo male svetylko. Vzdycky je dulezity jen ten prvni krok. A i kdyz to nebude ono, to co jsi chtela nevadi. Vsechno ma nejaky smysl.Ja vim presne moment, kdy jsem se prestala negativne vymezovat. A to ze dne na den. Ztratila jsem klice, dulezite – manzelovy. nasla jsem je zazracnym zpusobem.A jeste nez jsem je nasla tak jsem sama sobe slibila, ze jestli je najdu tak se zmenim. A stalo se.

  18. radka napsal:

    samozrejme: nakouknout :o)))

  19. Liška napsal:

    Sáro, endorfiny?Zdroj endorfinů – kakao!(Doporučuje ho na svém blogu i Mamba.) Přiznávám, že když na mě padne smutek a jsem doma a mám mlíko (což se někdy dohromady nesejde), dám si kakao a je to.

  20. Liška napsal:

    PSTím nechci říct, že je to tak jednoduché a že neexistují smutky, které si dovolím vypít až do dna, bez kakaa a jiných medikací, včetně sportu.

  21. radka napsal:

    TEd chapu proc ten muj prvnich deset let manzelstvi pil denne litry kakaa :o) Ted ho jiz nepije, jen obcas, beru to jako dobre znameni:o))))

  22. Sára napsal:

    nejhorší je, že podle toho profesora tedy nemiluji,když nemám ty endorfiny.nu, radši se tím nebudu zabývat :o)

  23. radka napsal:

    Saro, profesora hod za hlavu :o) Buhvi jak ten miloval a kolik endorfinu u toho prozival :o)

  24. Anonymní napsal:

    To je fakt, Radko.Bohužel tuším,jak to možná mohl myslet:o)

  25. @Teo napsal:

    Inu, jsme jen hříšné nádoby na chemikálie. Co se nám namíchá, to máme. Zpravidla nezávisle na naší vůli. Ach jo…

  26. Liška napsal:

    „Hříšná nádoba na chemikálie“, to je pěkné. Takový koktejl! To by mi nevadilo, ale proč se herdek ten koktejl někdy tak rychle mění – přiložím k ústům ovocnou šťávu a než si loknu, změní se v pelyňkový čaj! No a pak si musím dát to kakao, abych se dostala ze šoku…

  27. Lenka napsal:

    Tak konečně – díky mé asertivitě, Mirko :-) – mi spravili připojení na internet a mohu zas přihodit něco do debaty. Hříšné nádoby na chemikálie?? nezávisle na naší vůli??? A houbelec!!V naprosté závislosti na naší vůli, na našich myšlenkách. Všechno, i chutě máme v hlavě. Byla jsem svědkem, jak v hypnotickém stavu (fuj, nejsem toho zastáncem) kousala jedna známá nenáviděnou cibuli jako sladké jablíčko. Vím, jak naprosto zkaženě chutná čerstvé maso po tom, kdy jsem se zklidnila a myšlenkově vyčistila. Byla jsem svědkem, jak člověk dokáže úprně zvracet jenom při vzpomínce na „úžasný“ sex, ovšem s falešným člověkem.Všechno, máme v hlavě. A tak nám nepomůže z vnějšku ani milující muž ani to, že jsme zdraví ani to, že máme smysluplnou práci….. když nejsme srovnaní sami se sebou. Dokážeme si vytvořit stres, předsmrtnému podobný. A naopak… dokážeme umřít s úsměvem na rtech, šťastní a spokojení se svým životem. A tisíce možností mezi tím. Kakao, hořčík, pseudoefedrinky, adrenalinové sporty….. jenom náhražky a pomůcky To hlavní nám uniká – často.

  28. radka napsal:

    Lenko, souhlasim s tebou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s