Na světelné roky vzdálena

Hladila jsem silou svoje tělo, všude, kam až moje dlaně mohly dosáhnout. V potřebě potvrdit si svou existenci.

Četla jsem si o velkém třesku a zapomněla vstát. Nesmírně vesmírně povznesena, snažila se snést dolů k zemi a sešla ve svém sešlém žlutém županu.

Dole se pekla kachna a svou seanci tam prožíval mladý učitel.

André se před počítačem s televizní kulisou vracel, po týdnu v tee-pee, do „civilizace“.
Oleg se ptal, jak se správně pilují nehty.

A já si otevřela láhev gambrinusu. Od kachny odebrala tuk a do něj vhodila nakrájené velké množství cibule. A když zesklovatěla, přidala dva sáčky zelí.

Svou existenci jsem si už dokazovat nemusela. Jsem zase tady na Zemi při zemi. Nespadla jsem z hvězd.


Něco jsem ale pochopila. Jednou lidstvo spatří svoji minulost.

Reklamy

3 comments on “Na světelné roky vzdálena

  1. Mirka napsal:

    Děkuju Teo.Stručnější historie času. Myslím, že snad pod tímto názvem to loni u nás vyšlo.A myslela jsem na to, že bych si to ráda přečetla.

  2. Lenka napsal:

    V tomhle – i když to vypadá složitě – mám docela jasno. Historie času a to, co bylo před tím časem…… si docela dobře dokážu představit ( :-) fakt, i když to zní nadutě). Teď mi ale dělá starost, jak bude vypadat ta kuchyně a koupelna, co musím naplánovat do polsedního puntíku, než mi to někdo udělá. A to je teprv makačka a studování! Co je proti tomu čas a Velký třesk! :-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s