Jak jsem si adorovala Jana Wericha

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

/Jan Werich/

Dívala jsem se roky oknem na Kampu. Na ten jeho dům. A představovala si v něm i nahého Dobrovského.

Pak jsem v denních i nočních hodinách chodila po dlažebních kostkách malostranských a říkala si: „Tudy taky procházel.“ A vdechovala zhluboka, jako bych mohla vdechnout, co on vydechl.

Vnímám to dnes jinak, ale dál ráda chodím po věkem vyšlapaných schodech.

***

Na deštěm živě zelené zahradě pozoruju maličká šedá kuřátka.

Reklamy

3 comments on “Jak jsem si adorovala Jana Wericha

  1. inka píše:

    asi máš také ráda staré domy se žulovými schody, které tak dokážou v parném létě studit do zadku, a když natáhneš vzduch do nosu, ucítíš zase tu směs zatuchlých brambor a černého uhlí, … jenom nevím, jak to dneska vnímáš, toho Wericha a Kampu. A rád bych to věděl, protože jsem přes svůj věk stále zvědavým klukem. Dobrou noc..

  2. Mirka píše:

    Inko,ještě včera večer jsem sem vstoupila. Pak i na kratičko do Tvých brněnských stránek, abych věděla, kdo mi to přeje dobrou noc.Na odpověď jsem už neměla dost energie a tak jsem s Tvou dobrou nocí usnula.Mám opravdu ráda staré domy se všemi jejich lidskými osudy a tajemnými zákoutími.Kampu nevnímám dnes tak hodně jinak. Jen tak trošku jinak. Obdivně, z pohledu nedělní návštěvnice.Ale ten nekritický obdiv k Janu Werichovi jaksi odezněl. Ne úplně docela. Usínala jsem jeho pohádkami ze starých gramofonových desek a tak mě ten hlas už navždy rozechvěje.Ale teď už vnímám jeho osobnost prostě trošku jinak. Nepřemýšlela jsem proč. Snad, že se mi otevřel přístup ke knihám, jejichž existenci jsem netušila a poznala prostřednictvím těch knih osobnosti, jejichž moudra jsem potřebovala znát. A taky lidi samotné. Olega jsem poznala u synovce Jiřího Voskovce Prokopa v Paříži.Poznala jsem jiný svět s jinými lidmi, než ten omezovaný, ten jediný, který jsem znala.Lidé, kteří nás obklopují, tvoří náš svět a tvoří nás. Ne každý může mít to štěstí být obklopen těmi „správnými“ lidmi. Taky jsem ho dlouho neměla. Tak jsem si hledala alespoň nějaká mmně dostupná moudra.Dnes ale když si vzpomenu na všechna ta neobvyklá místa polepená tím slavným plakátem se slavným portrétem a slavným citátem, mám z toho podivný pocit.“Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

  3. inka píše:

    docela hezky jsi popsala i mé pocity, můj vztah k Werichovi a dalším „vzorům“ se u mne totiž vyvíjel podobně, od až nekritického obdivu až po.. no to si nechám raději pro sebe. Tipl bych si, že pokud máme stejné IQ, určitě musíš být asi o 5-7 let mladší než já, protože tě napadla sejná věc jako mne tehdy. Mám pocit, že jak léta utíkají, a stáváme se sami vzory druhým (dětem, rodině, kolegům, přátelům, atd.), že význam těch našich dřívějších vzorů je menší a menší, protože se prostě role obrátily. A nebo je to tak, že máme víc zkušeností a skrze ně životní moudrosti, že už nemusíme věřit všemu, byť nám to říká všemi opěvovaný populární umělec. Werich měl dlouho punc zakázaného umělce, a o to víc člověk kdysi hltat jeho názory. Dnes je jiná doba, svobodná, a nedávno jsem zhlédl jakési Werichovy hovory z roku 68-69 a nestačil jsem se divit… Každý máme zřejmě máslo na hlavě, Werichovi nic nevyčítám, ale není potřeba z něj dělat modlu, stejně tak jako dneska třeba ze Suchého a dalších, kteří i když zrovna minulý režim neměli v lásce, vždycky se měli líp jak většina lidí u nás. Ale o jsem už někde jinde, u politiky a o nechci. Takže zpátky k tomu Werichovi. Stejný vývoj jsem zaznamenal i k jeho spolupracovníkům, nejvíc Horníčkovi. Vlastním všechny knihy od Wericha i Horníčka, ale musím říct, že už je málokdy otevírám. Člověk má žít hlavně svůj život a ne kopírovat život podle pravidel druhých.

Napsat komentář k inka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s