Svědectví pro výstrahu

Učíme se znát historii. I to, jak je důležitá pro náš současný život.

Známe ale historii své vlastní rodiny?

Kdo byl náš praděda? Čím žila naše prababička?

Včera jsem byla na oslavě osmdesátých narozenin sestry Olegovy maminky Otky. Seděla jsem shodou okolností v čele dlouhého stolu a měla tudíž před sebou tři sestry a jejich rozrostlé rodiny.

A žasla nad podobností všech těch lidí. Jak se podobají tváře synovců a tet. Jak se podobají jejich gesta a jejich nadání.

A myslela na to, že André, když jsme se na tu oslavu včera chystali, nic o sestře své babičky nevěděl.

Zaskočilo mě to. Ty neznáš Otku Bednářovou?

A já si uvědomila, že ani na společných rodinných setkáních nemluvíme nikdy o minulosti.

V pondělí v 18 hodin10 minut se prodíváme na ČT 2 na Svědectví pro výstrahu. Jeden z pozoruhodných dokumentů cyklu Zvědavá kamera, jak píšou v programu.

Andrému to snad přiblíží nejen sestru jeho babičky.

Včera jsme tedy oslavovali dojemně v Mánesu.

Pod námi tiše protékal nekonečný proud Vltavy a po nábřeží tiše procházel v růžových tričkách s růžovými balónky jiný nekonečný proud.

Reklamy

16 comments on “Svědectví pro výstrahu

  1. anina napsal:

    Mrzí mě,že nevím o svých předcích, ani o rodině téměř nic. Ty společné znaky, co popisuješ mě taky fascinujou, když jsem mezi lidmi z jiné rodiny. Myslím, že čím víc člověk ví o těch z nichž pochází, tím lépe pochopí i sám sebe…

  2. Mon napsal:

    OHistorii rodiny, by se měl každý zajímat

  3. Daves napsal:

    :)hezké:)

  4. zuzi napsal:

    No, Mirkopo tvých referencích na chucpe jsem od toho článku čekala o hodně víc!

  5. Mirka napsal:

    Zuzi,pravda, včera jsem měla jiný elán. Ale i dnes mě napadá spoustu věcí v souvislosti s tím dojemným oslavným setkáním. Jenže. Chovám zase v náručí malého chlapečka.

  6. zuzi napsal:

    Mirko,aha!

  7. Gomba napsal:

    Rodinné sešlostimají vždy něco do sebe.Otec na těchto akcích vždy trval. Uvidíme, zda a kdy se zase sejdeme v plném počtu.

  8. Liška napsal:

    Můj táta je ten, kdo si často hledá „svou rodinu“ mimo své příbuzné. Aktivně neinicuuje téměř žádná setkání.Moje máma je ta, co patří k široké rodině, ví o příbuzných a historii rodiny hodně, je to pro ni životně důležité, pěstuje to, setkává se s nimi. Devadesátileté tetičky mívají neuvěřitelnou paměť!Občas mě napadá (a zrovna v sobotu) – jak jsem na tom já:O příbuzných na venkově mi stačí vědět, že žijí – protože tím je i dáno, co dělají. Pořád totéž. Je to stále stejný styl života. Nepotřebuju je vídat. Už je znám.Na druhou stranu mám ráda setkání se starými členy rodiny (jako bylo teď v sobotu), kteří vyprávějí o minulosti. Od nich se pokaždé dovím novou věc, událost, která mi skládá nebo zcela pozměňuje znalost o mých prarodičích, jejich charakteru. Tedy i o mně.

  9. zuzi napsal:

    sakra Liško, to o těch příbuzných na venkově je zvláštní … život v řádu a jisté pravidelnosti má také své kouzlo, těšíš se, víš, práce se udělat musí a přinese své ovoce, žiješ jinak než ve městě, pokud ovšem ten život na venkově vnímáš a nežiješ ho planě. Lidé jsou jiní než ti ve městě, ale mají svou lidskou hodnotu. A jistě by ti byli také přínosem. Vědí tolik jiných věcí než ty. Nechci tě poučovat, jen mi ten soud přijde trochu zjednodušený. :o)

  10. Mirka napsal:

    My…jsme to našim potomkům ulehčili.Řeknou si: Na co asi myslela tehdy na začátku století ta naše praprababička?Otevřou blog a budou rázem v rodinné minulosti. A v obraze.

  11. rulisa napsal:

    Zuzi, ale já myslím, že Liška neřekla nic proti životu vesničanů, jen že se jich nepotřebuje ptát, jak žijí, protože dokud žijí, žijí pořád stejně. :-) A na to, že je nepotřebuje vídat, má přeci právo. :-)Akorát, jsem se teda zamyslela, že ono to možná není vesnicí. Mám pár příbuzných ve městě, co je taky už moc nepotřebuju vídat. Taky jsou furt stejný a žijou furt stejně. Pro mě, už -náct let děvu vesnickou, až zoufale stejně a zoufale prázdně. :o)) A není to vesnicí…

  12. zuzi napsal:

    Ruliso,ano, trefila jsi to. Planě může žít člověk kdekoli. Tak jsem to myslela, ale musela jsem se zastat lidí na vesnici. Vzpomněla jsem si totiž na ves mého bývalého manžela a pár vesničanů, co už jsou dnes po smrti. Jací byli. Žili možná na naše poměry obyčejně a jednoduše, ale na jejich lidských kvalitách a přitažlivosti pro mne to nemělo vliv. Nejsem žádná ruralistka… jsem normální a taky nechci nikomu brát právo ana v sty ( nejde to jistě, by se stýkal násilím s vesničany, to je představa … je tam dováděn na návštěvu za asistence policie :o), to ne, jen se mi to zdálo vůči nim nespravedlivě.

  13. Liška napsal:

    Zuzi,to né! Já mám ráda svoje příbuzné, jsou milí, obdivuju je za mnohé. Vůbec jsem nesoudila nic, natož abych říkala,že žijí prázdně nebo planě! No to vůbec ne. To jsi z toho krátkého textu mohla vycítit, ale mě to ve snu nenapadlo. Prostě žijí určitým způsobem, který mně je známý, nepotřebuju si ho oživovat častými návštěvami, byla by to pro mě ztráta času – sice některá setkání jsou inspirativní, ale celkem vzato pořád stejným způsobem. Já tak nežiju, ale jinak, a je mi fuk je hodnotit, jako doufám, že oni nehodnotí mě. A jestli jo, tak je mi to taky fuk, nezanevřu na ně.

  14. Liška napsal:

    dodatek…ale pravda je, že můj nedávný rozvod mě od příbuzných oddálil – potřebovala jsem se s nimi nevidět vůbec. V jejich rodinách žádné rozvody nejsou. Cítila bych se s nimi blbě. Za krátký čas to bude zas lepší.

  15. zuzi napsal:

    každý jsme jiný a současně jsme stejní … působí na nás zdánlivé maličkosti a naše vnitřní reakce jsou někdy úplně protismyslné. Nebo se tak před něčím chráníme. A pak něco někdo řekne a druhý to pochopí jinak a přitom v tom je právě třeba jen taková osobní pocitová záležitost jak píšeš. Jednám taky tak . Něčemu se vyhýbám, ale ten problém tu stále je.To je tedy výlev …

  16. Liška napsal:

    Zuzi,mně připadá, že právě tohle je k něčemu dobré; když si pod něčím textem představím obsah, který mě trochu naštve nebo pobuřuje, a dokonce to řeknu. A potom když on napíše, že to myslel jinak, si teprve uvědomím, co že mě to vlastně naštvalo. Teda někdy na to přijdu, někdy hůř, bohužel. Před chvílí se mi to zase stalo, že jsem někde něco vyžbleptla příliš rychle…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s