Když realita předčí sen

Jako kdybych všechnu svou minulost i všechnu svou budoucnost žila dnes svou zhutnělou přítomností.

Oknem koupelny vrostl, jako každé léto, do domu břečťan. A v kurníku, pod nejtrpělivější z kvočen, dnes své první pípavé probuzení žijí letní malinkatá žlutá kuřátka.

Včera mi darovali slaměný klobouk s mašlí a širokou krempou. Vyšla jsem z vany bez osušení a oblékla se do něj.

Na zahradě pak stáhla ze šňůry prostěradlo z jemné bavlny a zahalila se jím jak římskou tógou. A nešla jsem tam, kam jsem měla jít. Té tógy bych se musela vzdát a navléknout si střevíčky.

Jsou dny, jako ten dnešní, kdy střevíčky obout nedokážu.

Nemám řasené řízy z indického hedvábí. Nevyjdu dnes z domu.

A mám tady skvělou společnost.

S Atanáškem se nořím do bazénku, zatímco Oleg rozpaluje gril. Vojtěch, co mám dnes připravil labužnické orgie, učí Andrého jak školený rodilý mluvčí a ještě mnohem mnohem líp.

A nalili mi trošku vína, už před pozdním obědem.

Zahrádka zraje svým létem, tak jako každý rok.

A já trhám poprvé meruňku z jejího stromu. Jen jednou jsem tu žila v létě. Je to už patnáct let a meruňka byla jen zelenavým proutkem.

Je velké teplo. A mně by vůbec nevadilo, kdyby zůstalo napořád. Mám své příjemné stíny. Musím se z toho všeho dneska radovat. Když nevím, co bude zítra.