Tesknota sevřela mi duši

Smutný déšť?

Nebo snad, že zase končí jedno léto?

Ale možná jsem jen včera vypila o něco víc vína.

Možná, že jsem jen včera vyslechla mnoho zbytečných řečí. A že já sama vyslovila mnoho zbytečného.

Anebo jen to teskné šero, do kterého neslyšně spadá smutně podzimní déšť.

„Mám ráda střídání ročních období,“ říkám si a lžu si už asi.

Tesknotou vznešená nálada budí touhu po sklence u krbu. Snad suché Martini s olivkou? Nebo naopak sladký hruškový likér?

Měním slunce za krb a je mi mile teskně. Mile, ale teskně.

„Nikdy neletěl čas tak rychle,“ říkám si a hladím rukou předměty přítomnosti. Předměty, co nikdy nechci měnit za nové a ráda bych měla zpátky ty ztracené v minulosti.

Nechci nic nového. Chtěla bych zpátky staré.

Ocitnout se ve světnicích pradědečků a prababiček a dotýkat se, čeho oni se dotýkali.

Advertisements

2 comments on “Tesknota sevřela mi duši

  1. @Teo napsal:

    Ehm…Duše, toť regulérní swinstwo.

  2. Mirka napsal:

    Rok co rok…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s