Když podzimně probudí mě do noci vesmírná úzkost

 

 

Od jejího náhlého sevření nepomůžou myšlenky na čtyři naše syny, ani na maličké syny jednoho z nich. Na žádného z těch lidí, které mám ráda. Ani na žádnou z nádherných cest.

Tímhle vším sílí.

Až do té doby, kdy tramvaj z kopce nabere nocí na rychlosti. Pak zmizí, jak se objevila.

Kdybych ji chtěla přivolat, tu spíš závrať než úzkost, znovu už to nedokážu.

Vstala jsem. A před mou postelí ležel šátek, jak Ori sjel od pasu, když ke mně večer nesla Atanáška.

S pocitem až slavnostním jsem ho zvedla.

Reklamy

2 comments on “Když podzimně probudí mě do noci vesmírná úzkost

  1. Manzelka píše:

    Kdybych uměla psát, jako ty.popsala bych ten pocit, který ve mně tvůj (článeček?) zanechal. Protože to neumím, nezbývá, než mlčet, jít si lehnout a vychutnávat si jeho dozvuky. Děkuji ti a přeji dobrou noc.

  2. jenia píše:

    Ano, velice jímavé psaní.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s