Pocit trapnosti za nechtěný pocit „nadřazenosti“.

V lidském světě se mi tohle někdy divně děje.

I když vím, jak strašně stupidní to je. Pocítit tu „nadřazenost".

Ten pocit ale nikdy nezažívám vůči dětem. Vůči starým lidem, to už vůbec ne. Prostě nikdy ne vůči lidem nějakým způsobem „slabším".

Tedy vůči dětem, když jsem sama byla dítětem, jsem ho skrytě cítila. I když vlastně ani nevím, jestli to slovo nadřazenost tomu pocitu vlastně odpovídá. Jen jsem se dívala na své vrstevníky tak trochu…no…„z vrchu". Utajeně ale. To už nedělám! Nebo dělám?

Vlastně jsem chtěla psát o něm. Tedy o Olegovi. On ale nemá rád, když o něm píšu. O něm, který se ve společnosti chudších „stydí" za své bohatství. A ve společnosti nenadaných skrývá své nadání. O něm, který nikdy nedává najevo, že ví víc.

Protože mi tím, někdy…no napadá mě, jestli tím vlastně ty lidi tak trochu neponižuje.

Onehdy jsem seděla vedle něho u hospodského stolu a ten, který seděl vedle něho z druhé strany mu líčil svůj desetidenní pobyt ve Francii. Tedy spíš vykládal mu bludy o tom, jak to tam v té Francii vlastně chodí.

A já jen žasla čím dál tím víc a čekala, kdy už ho konečně zarazí. Kdy už mu konečně řekne, že ho poučuje o zemi, ve které on sám prožil velkou část svého života.

Ale on jen dál naslouchal a jen občas k nějakému úplně velkému bludu podotkl: „No..já osobně si myslím…"

A takových je jich u nás doma víc. Když vidím, jak se Aleš usmívá tím svým shovívavým úsměvem a přikyvuje a já vím, co on ví a on nic neříká a dál přikyvuje…

Tak to já jsem, tedy, trošku jiná…nevydržím. Tedy nevydržím neříct, co vím.

Reklamy

12 comments on “Pocit trapnosti za nechtěný pocit „nadřazenosti“.

  1. Modona píše:

    Inteligentní člověk, nemyslím chytrý, nikdy nedá najevo komukoliv méně inteligentnímu najevo svou inteligenční „nadřazenost“. Je to nejjednodušší klíč k rozeznání těch opravdu inteligentních od těch ostatních:-)

  2. jenia píše:

    Taky je to o dospělosti. Hodně mladí lidé jsou taky takoví přezíraví. S věkem a případnou moudrostí je to přechází.

  3. @Teo píše:

    Ale jděte…Když do mě blb pumpuje blbiny, tak přece nebudu držet jako ovce a řeknu mu, že jsou to blbiny. Někdy i to, že je blb. Chybí mi totiž tahlencta… sociální inteligence, či co. Rozum chce prostor, blbost taky. S časem je to podobné. A trávit ho tím, že budu naslouchat nemoudrým žvanilům považuju za nemoudré. Takže podle Modony nejsem inteligentní, což je v příkrém rozporu s hodnotou mého ájkjů. Ale je více typů inteligencí a jednou z nich je právě ta „sociální“. Já přesně vím, co bych měl či neměl dělat a říkat, abych byl „v kolektivu oblíbený“, ale většinou to prostě neudělám a neřeknu… a tak jsem často za arogantního, nadřazenýho blba. 😉

  4. radka píše:

    aTEO, tak to tak neprozivej ze jsi za blba :o) Usmej se a budes vesely blb. Ti jsou oblibeni.

  5. Manželka píše:

    Klikněte někdy…… na „diskusi“ v novinkách a uvidíte, že – trapno netrapno – poučovat nevydržíte 🙂 . Ne, vážně: znám „trapnost pocitu z vědění“, ale v mém případě ji často plaší rozhořčení nad nadřazenou (a často úmyslnou) tupostí mých protějšků.

  6. @Teo píše:

    Jo to je přesné,nadřazenost blbců se mnohdy limitně blíží nekonečnu. Stačí se kouknout na některé novodobé celebrity. Ale je jich všude plno. Třeba na Bloguje je nás blbců jako psích sraček… :oP

  7. radka píše:

    Mozna to bude znit divne ale jako mlada a naivni divka jsem se nekolikrat rozbrecela nad „tuposti“ mych pratel. Trvalo mi dlouho nez jsem pochopila ze zatim co ja nad jejich tuposti brecim, oni mi tu moji veloryse promiji :o))) Holt schopnost nadhledu je bud shury dana nebo je treba se ucit. A zalezi i na schopnosti a nadani zaka.

  8. Modona píše:

    Teozase máš pravdu:-), jak Ty to děláš?!:-))

  9. TS píše:

    myslím si, že způsoby našeho chování vychází z toho, jak se k nám chovalo okolí v dětství. Další roky už nejsou ve vývoji tolik důležité. Průvodním jevem charakteru je, že to na sebe každý docela rychle prozradí. Třebaže ne záměrně.

  10. Vojtěch píše:

    UMŘEL CIT…… sedím si tak v tom spolku nenápadně a půvabně skrytě – nadřazených Lidí a tu slyším: Umřel Cit… Pes! A jen to vím, že bouřky se bál a byl jak C.K. oficír… a já ho taky objímal a psovsky nezakrytě miloval… V

  11. Sára píše:

    Zrovna dneska ráno jsem si vzpomněla na Tvůj příspěvek, Mirko a najednou mě došlo, jak já to pochopila.Pociťuju to při čtení blogů..napadají mě různé myšlenky, ale poslední dobou je většinou nezvěřejním..a dnes mě napadlo, jestli v tom není zrno „nadřazenosti“. Píšu uvozovky, protože mi to slovo přesně nevyjadřuje ten důvod.Když čtu něčí myšlenky, třeba nesouhlasím, nebo naopak rozumím..ale najednou ztrácím význam v tom tomu člověku říct, že jeho pocitům SAMOZŘEJMĚ rozumím nebo naopak ho začít přesvědčovat o mém úhlu pohledu, chytat ho za slovo, „na švestkách „..k čemu nebo spíš pro koho to vlastně je přínosem ?Když Oleg poslouchá toho muže, umožňuje mu něco prožívat, cítit se dobře..smetením jeho slov do kanálu by možná zničil jednu hezkou chvíli.Myslím, že to není nadřazenost,ale snad velkorysost (?).A je to snad i o vyrovnanosti, někdy člověk prostě necítí potřebu nad druhým zvítězit,někdy na to má chuť.

  12. Mirka píše:

    Sáro,děkuju za Tvůj komenář…

Napsat komentář k @Teo Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s