Párty naší party

Ovro čemvrem byvrylavra řečvreč. Tobgo víbgí jenbgen obgonibgni.

Naše údolní parta to jsem já, Zuzi a sedm statečných mužů. Ten večer ale jeden z nich tančil docela jinde.

Dohromady tvoříme zajímavý koncentrát našich lidsky degenerovaných předků a prapředků. Předků s krví modrou i temně rudou, ortodoxních křesťanů i neortodoxních židů, politických zatracenců i komunistických pohlavárů, neodsunutých Němců i odsunutých Čechů, lidí souzených k smrti a lidí, kteří se k smrti odsoudili sami. Naši předkové byli hradní páni, kasteláni, statkáři, pekaři, řezníci, truhláři, velvyslanci, kočí, továrníci, lékaři, skladatelé a taky jeden Portorikánec, co osvobodil Plzeň. To jen tak namátkou.

Do té naší party patří i černá kočka, zrzavý kocour a čtyři psi. Nejmenší jorkšír Čenda a největší bernardýn Ferda.

Spojuje nás zázračný kousek země, ale taky stejné vášně. Vášeň k červenému vínu a nezřízenému hodování. Ale i vášně jiné. Kulturnější.

Ten večer jsem já byla vtlačena tou svou podivnou tíhou letošního podzimu hluboko do svého křesla. A ožila jen dvakrát. Poprvé, když se z opravdové pece na chleba vytahovaly pečené kachny a pečený bůček a podruhé při tom fenomenálním zážitku.

Jiří, nevím, jak na to přišla řeč, začal mluvit o té řeči. O té řeči, kterou před svými dětmi hovořili jeho rodiče, když nechtěli, aby jim bylo těmi dětmi rozuměno. A o tom, jak jim jednou v té jejich řeči odpověděl.

Spustil jakousi podivnou, rychlou, velmi rychlou řečí, podobající se tak trochu řeči rómské. Já si zprvu myslela, že jen tak mele beze smyslu a i tak byl ten jeho výkon fenomenální.

A najednou, z druhé strany stolu, stejně raketově a stejně fenomenálně spustila Zuzi v odpověď. A já pochopila, že ta řeč má smysl a že ti dva si skutečně rozumějí. Hovořili, smáli se a my zbylí tři, co jsme ještě nešli spát, jsme doslova oněměli. V úžasu. Nic nechápali. Ničemu nerozuměli.

Nadšený Jiří, který tohle nečekal, tedy to, že jeho řeči bude porozuměno, přidal radostně na grádech a rozjařená Zuzi pingpongově odpovídala. A my tři dál ničemu nerozuměli. Ať jsme se snažili sebevíc, přebytečné slabiky jsme nevytěsnili. A nepochopili o čem je řeč, ani když ti dva spustili známou lidovou písničku.

Naše mozky jednoduše fungují jinak. Jinak, než ty dva jejich.

Zuzi, upřímně překvapená, že nerozumíme, zarazila naše, až odborné, neboť jeden z nás je na lidské tělo přímo odborník, hloubání o tom, co nám třem v těch našich mozkách chybí, nebo jim dvěma přebývá, útěšným: „Co se v mládí naučíš…třeba se tu řeč člověk může naučit jen v dětství?“

Advertisements

7 comments on “Párty naší party

  1. Pavel Fiala napsal:

    Podle pravidel naší řeči by nadpis měl být jednoduššíMyslím, že nadpis měl vypadat spíš takhle:Ovro čevrem byvrylavra řevreč. Tobgo víbgí jebgen obgonibgiTak jsem se to v mládí naučil. Jinak by ta řeč byla zbytečně srozumitelnější pro laiky a přitom hůře stravitelná pro zasvěcené :-).

  2. Mirka napsal:

    Pavle,takže, nejen, že tedy naprosto nerozumím téhle řeči mluvené.Ani jsem jí správně nepochopila teoreticky.Díky!

  3. jenia napsal:

    Já takyJejda, ty jsi mi to připomněla. Že jsme tak taky mluvilY JAKO DĚTI. A je to jak s jízdou na kole, po prvním pádu sedneš a JEDÉÉÉÉŠ.

  4. rulisa napsal:

    Taky si pamatuju! :o))

  5. radka napsal:

    my taky. Bavili jsme se tak jako deti mezi sebou :o) Ale ruzne mezislabiky :o)Predem jsme se domluvily ktere a stridaly je.

  6. Kopřiva napsal:

    Myngy jsmenge tengedanga s kangamangarángádkoungou mlunguvingilyngy tangahlenge.A je teda podstatně těžší to napsat než vyslovit;)

  7. Mirka napsal:

    Kopřivo,pro mě je to těžký i jen přečíst…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s