Celý náš dům jí prosákl. I moje myšlenky.
Vrátil se Martin, aby nám řekl, že znovu odjede, tentokrát na tři roky. Místo svých oblečků, které si tam tedy nechal, přinesl plný batoh Afriky. Dotýkám se, posvátně až, všech těch předmětů.
Promítl nám zdokumentovaný, nejenom vzdáleností, vzdálený svět. A přiblížil svým vyprávěním. A já jich mám teď plnou hlavu, Afričanů.
Od malého chlapečka koupil autíčko z plechovek od párků, z různých zátek a z travin vyrobené. Do všech detailů propracované. S pérováním. Africkému terénu přizpůsobené.
Taky Martin je africkým terénům už přizpůsobený. Je stejný a přece jiný.
Nejen tím, že jeho dredy mu sahají už až k pasu.
