Jak vydělávat na živobytí?

Kdo něčím je, nemusí si tuhle otázku klást.

Já ničím nejsem. Nikdy jsem nechtěla ničím být.

A až se znovu narodím, zase nebudu vědět, čím bych chtěla být. Zase o tom budu jen přemýšlet. Tak dlouho, až zase zjistím, že nechci být ničím. A tak se zase ničím nestanu.

Maličkou chviličku, když mi začínala být tahle otázka dospělými kladena, jsem chtěla být baletkou. Tanečnicí. Ale nejspíš jsem při tom vůbec nemyslela na divadlo. Ale na nějakou mýtinku v lese.

Pak na další maličkou chvilku jsem chtěla být hospodskou. Barmankou. To se mi nedávno i málem vyplnilo. Ale nejspíš jsem jí zase chtěla být jen kvůli tomu tančení. Mezi stoly plnými opojených mužů.

Dospělí si přáli, abych se stala doktorkou. To jsem jim vzorně odkývala a psala to dětským písmem do slohových prací. K všeobecnému uspokojení. Paní učitelka souhlasně pokyvovala hlavou, hladila mě po hlavičce a říkala, že je správné, že jsem si vybrala povolání, ve kterém chci pomáhat lidem. To se mi líbilo, ta chvála a to hlazení a tak jsem sbírala nálepky ze skleněných flaštiček od léků, abych tím potvrdila své nepravdivé tvrzení. Protože doktorkou, tou jsem nechtěla být docela určitě. Znala jsem to nemocniční prostředí, které bylo jediným opravdovým domovem mojí maminky.

Ve skutečnosti jsem tedy nechtěla být ničím. A na tom se nic nezměnilo.

Ničím si klidně být můžu. Jenže. Měla bych si taky vydělávat na živobytí.

Zlatý průvodcovský odznak jen tíži mé černé pracovní svědomí. Provázet turisty Prahou taky nechci. Tak jsem se stala "au paire" synů svého syna, což je tedy poslání pro mě jak stvořené. A taky "překladatelkou". Překladatelkou v uvozovkách, protože v krásných letních dnech se mi do toho překládání taky moc nechtělo.

Už není léto, jsem tu v klidu a teploučku, sama, nerušená a připravená od rána k tomu překládání…

Reklamy

5 comments on “Jak vydělávat na živobytí?

  1. Daves píše:

    🙂Tak hodně štěstí. 🙂

  2. Mirka píše:

    A Dave,víš na koho jsem si vzpomněla, když jsem psala dnes ráno o té své letní nechuti k překládání?Právě na toho, který mě občas do něj popichující poznámkou, dobře míněnou, honil.

  3. verča píše:

    ne vždy to tak je, že člověk může dělat, co se mu chce. Někdy je prostě potřeba se přemoct.

  4. nika píše:

    když jsem byla malá, říkala jsem si, že budu miss a věřila jsem tomu, až později mi došlo, že to byly dost naivní představy

  5. adka píše:

    ja som chcela byť doktorkou, nosiť na krku stetoskop a vlastniť sadu širokých paličiek na pozeranie hrdla. Nosiť biely plášť a dávať deťom lízatká po odbere krvi.ale po čase som zistila, že na štúdium medicíny .. som proste lenivá 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s