Bleděmodrý podvazkový pás

Dotek, barva, vůně a na pár vteřin závrať do minulosti.

Dědila jsem po sestřenici z druhého kolena. Vkus sestřenice ani zdaleka neodpovídal vkusu mému, což pro mě bylo dost traumatizující. Cítila jsem totiž povinnost plnit přání svých milovaných předků, ještě dřív, než stačili svá přání vyslovit. A tak jsem oblékala „krásné šatičky“ a snažila se zapomenout, že je na sobě mám.

Vrozená schopnost empatie, talent, který mi komplikoval dětství. Vnášel do něj chvějivě upocené úzkosti.

Moji předkové byli šťastní ze své dokonalé holčičky a já šťastná z jejich štěstí, kterého jsem byla strůjcem.  A tak nikdy v mém dětství nepoznali moje skutečné pocity, moji pravdivou povahu. Sebe samu, dobrovolně, vydávala jsem všanc citovému vydírání.

Přišla další strašidelná várka od sestřenice. Tentokrát mě ale skutečně něco zaujalo. Dva kousky. Bleděmodrý a bledorůžový. Podvazkové pásy.

Popadla jsem je a dychtivá s nimi běžela přes ulici ke kamarádce.

„Bleděmodrý si nechám, bledorůžový dám jí…“

Podvazkové pásy, stejně úzké jako naše dětská tělíčka.

Vysypaly jsme prasátka a šly si koupit tenoulinké silonové punčochy. Prodavačka v tepu nezklamala. Neomylně neomaleně uváděla nás do rozpaků. Tak, jak dospělí lidé děti bez rozpaků do rozpaků uvádějí.

Pak konečně, v šeru neútulného pokoje s mohutným leštěným nábytkem, svlečeny do triček a kalhotek, navlékaly jsme pavučinkové punčošky a vzrušeně připínaly je k podvazkovým pásům. Hladily útlá stehýnka, lýtka. Natahovaly nožky v nejrůznějších pózách. Zrovna ve chvíli, kdy do pokoje vešel o pár let staří bratr mojí kamarádky se svým kamarádem.

To přistižení nesla moje kamarádka daleko hůř než já.

V erotickém houstnutí vnímala jsem proměnu starších kluků, ke kterým jsem do té doby vzhlížela s dětským respektem, a kteří se, náhle zranitelní, snažili zakrýt svoje rozpačité rozechvění.

Opojně jsem prožívala svou první chvíli svádění.

6 comments on “Bleděmodrý podvazkový pás

  1. Vojtěch píše:

    Vůně, vůně, vůně…Smysl opomíjený, statečný ve své nepolapitelnosti, také zatím nezprzněný komercí…Ať si Šanel Šaneluje, jak může, jak vonělo „kakavíčko“ ve družině Na Březince, žádnej neví…Dotkni se své tajné vůně, a víš, že bohové tě milují…(Kakavíčko voňelo „bleee“, ale dnes při ‚vzpomínce‘ dojemně!)P.S. Ale ten Gassman, to je pašák…Ten tu Vůni ženy fakty zahrál!

  2. Vojtěch píše:

    Dnes jsem byl Váš první "komentátor", Madame…… a tak jsem si přál rychle stihnout jím být,žeudělal jsem háček nad N místo nadE…

  3. Vojtěch píše:

    Tak do třetice…Správně mělo být: VE ŠKOLNÍ JÍDELNĚ!(Pro ty „Kdo nevěří, ať tam běží“.)((snad tam ta jídelna ještě je, snad nedoběhnou do nějakého ‚nevěstince‘, já nevím…))

  4. rulisa píše:

    Prostě tě ten článek vzal, no. 🙂

  5. Vojtěch píše:

    Tak jistě, krásně jsem si zaplakal…(ať se to rýmuji…) sic

  6. rulisa píše:

    To kakavíčko nemůžu dodneška. A vařený-pařený brambory, co pak měly na sobě ten šedej šum. Nicméně být přistižena výše popsaným či obdobným způsobem jsem si přála cca od půlky dětství. Ale nějak se to neto… 🙂 V šatech po jakési prapříbuzné, u babičky, třeba…Až v zralé dospělosti se mi občas zadaří, v sedlovně, kde nejdou zevnitř zavřít dveře, ale to už není o podvazkách a punčochách, nýbrž o orvaných sto let starých bombarďákách na ježdění a o ponožkách s dírama na patách či palcích, na dotrhání do maštalových bot. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s