Šok

Zdálo se mi, že se mi to zdá.

Usínala jsem, jako pokaždé, s myšlenkami na Martina v Africe. Bylo mi líto, že mu černouškové kradou čerstvě vysázené stromky avokáda a manga, co vysadili místo živého plotu. Pak mi ale zase bylo líto těch černoušků.

Jsou tam dva, jediní bílí široko daleko. Bílí v uvozovkách, protože jejich pleť už asi nikdy nevybledne.

Usínám a někdo klepe na dveře mojí ložnice: „Mamííí…“ lekla jsem se. Ve snu mě volá…tedy ve skutečnosti se mu něco děje. Nespala jsem ale.

Martin přiletěl nečekán. S africkými zážitky a bez zavazadla, protože to se při letu ztratilo. Přiletěl na čtrnáct dnů.

André mu povlíká peřinku, Oleg leští boty a vysypává z nich africký písek na dlaždice v kuchyni, Aleš mu váže červenou kravatu k obleku, který mu půjčuje, aby na ministerstvu zítra „vypadal“.

Já popíjím whisky, co přivezl, srozuměna, že jen tak neusnu. Nakonec jsem ale usnula, abych se ráno probudila a znovu nevěřila.

Odcházel v té kravatě a tom kvádru, dredy do pasu, šátkem svázané. Snad mu nebude zima.

Reklamy

2 comments on “Šok

  1. radka píše:

    to je nadherne prekvapeni :o)

  2. jenia píše:

    tu radost ti přeji.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s