Když už je člověk jakoby na konci /sil/, zničehonic se něco stane

Ať už se to týká nesmyslných maličkostí nebo životních zvratů.

Tak jako děti docházejí do rozličných kroužků, aby si zpestřily čas a nabyly nových zkušeností, absolvovala já nejrozličnější kursy.
Jako prvorepublikové paničky.

Tak jsem se jednoho dne přihlásila na, mému myšlení tisíce mil vzdálené, ÚČETNICTVÍ S VYUŽITÍM VÝPOČETNÍ TECHNIKY.
Když jsem novinku o dalším rozšiřování svých nekonečných obzorů nadšeně sdělovala nevěřící večeřící rodině, zazvonil telefon a v něm paní Tlapáková, která se mnou podepisovala smlouvu a na kterou jsem musela udělat nezvyklý dojem. A jestli prý mi nezapomněla říct, v kolik hodin kurs začíná a abych tam přišla raději o něco dříve, abych si vybrala dobré místo: „A nezapomeňte si vzít brýle na čtení a pero!“
Ujistila jsem ji, že přijdu dříve, nic nezapomenu a že si rozhodně sednu do první řady. A že mě mrzí, že jsem nesehnala po Praze černé náloketníky, které jsem měla v úmyslu navlíknout si. Zato jsem ale sehnala už všechny zákony, vyhlášky, standardy v úplném znění a že ještě k tomu sleduji novinky na http://www.uz.cz.
Svět účetních jsem neznala. Netušila jsem, že mými spolužáky budou absolventi ekonomických vysokých škol, středních ekonomických škol a středních obchodních akademií. A dlouholetí zkušení účetní, kteří se jen učí novým metodám. Podle vyhlášky ministerstva školství, pod kterým to všechno fungovalo, to měl být kurs pro úplné začátečníky.
Ocitla jsem se tam ale jediná účetnictvím nepolíbená.
Termíny jako dohadné účty aktivní, aktivace, výkonová spotřeba, obchodní marže nebo emisní ážio měli oni v malíku, zatímco já o nich slyšela poprvé.
Nejhorší ale bylo, že jsme měli pouhou půlhodinku na oběd a tak zatímco moji studijní kolegové zkušeně vyndávali z aktovek a kabelek housky a rohlíky s něčím uprostřed, chvátala já k Rozvařilům se zrcadly na desítku gambrinus, knedlíky, uzené a zelí. Ať jsem se podívala kterýmkoli směrem, viděla jen sebe, jak chvatně s vytřeštěným zrakem, polykám tu mastnotu a utírám jí potajmu do rukávu, protože došly ubrousky.
A říkala si: „Proboha, co tady dělám?“ A to samé si říkala, když jsem vzorně zapisovala do svého sešitu… chybějící zdroj financování majetku a sestavit rozvahu ke dni 31.12.2004 /to, aby to bylo už podle nových právních předpisů/, znázornit schematicky uvedené účetní případy přímo změnou rozvahových položek… svůj domácí úkol.

Do první řady jsem se první den neposadila. A z té dáli zadních řad, si z čistě literárních pohnutek, vtipného a přitažlivého lektora představovala jinde a jinak, než před katedrou. Ale i před tou katedrou. Vpíjela se do jeho modrých očích, aby pak přednášel jenom pro mě, tak, jak to dělávám se všemi vyučujícími, ženy nevylučujíc. Mám pak pocit, že všechno dokonale vstřebávám, jakoby z jejich hlavy prýštily jejich znalosti přímo do té mé.
Další den jsem ale usedla do té první řady a všimla si ospalků v koutcích jeho, zblízka unavených, očí a zlatých stoliček a už jsem se nemohla tak vpíjet a navíc občas zavál ke mně odér jeho potícího se těla, jak zapisoval vysoko na tabuli ta nekonečná čísla a tak jsem se přestala vpíjet docela, vrátila se do zadních řad, závistivě pozorovala svobodného holoubka na okenní římse a začala se bezbřeze nudit.

A jemná vlákna mého těla počala sebou nebezpečně pocukávat osmihodinovým týráním nenavyklého svalstva.

Už jsem neběhala k Rozvařilům, ale pro nějaký faastfoodový sendvič, ukusovala pak a pozorovala spolužáky, jak i oni ukusují a soustředěně hrají počítačové karty.

A v jednu chvíli, když už napětí mého svalstva bylo k nevydržení a já se už už chystala na odchod středem, se to stalo.
Jedna paní v klimaktériu začala zčistajasna hystericky bušit pěstmi plnými prstenů do klávesnice, dupat nohama a křičet ze všech sil, že už na to kašle a že „Du domu!“
Vyděšený lektor jí nesměle nabízel pomoc a ona na něj křičela dál a ještě víc, ať si svou pomoc někam strčí, že se ho nikdo o nic neprosí.
Ožila jsem náhle, vděčná za tu nespoutanou živelnost. Ožili jsme všichni. Naše mozky začaly pracovat na plný výkon, žena v menopauze se uklidnila a všichni se usmívali.
A já si vzpomněla na papouška jednoho váženého profesora, který prý pokaždé, když se vracel domů, tiše odemykal, tiše se připlížil ke kleci a pak na toho papouška zvířecky zavřeštěl a ten papoušek byl z toho celý divoký, div, že nezešílel, ale pan profesor tvrdil, že nějaké ty chemické procesy v těle mu prý prodlužují život a že ho tím otužuje.

Ten kurs jsem dodělala a tak do mé sbírky nikdy nepoužitých osvědčení přibylo jedno další.

Reklamy

10 comments on “Když už je člověk jakoby na konci /sil/, zničehonic se něco stane

  1. Sejra píše:

    Účetnictví? Děs. Měl sem ho dva roky na škole a dodneška si akorát pamatuju má dáti – nedal a ukradli nám – ukradli jsme. Dodneška nechápu, za co sem dostal tu dvojku na vízo.

  2. Mirka píše:

    Sejro,právě v minulých dnech jsem s Tebou přemýšlela o „má dáti“…tak, jak bych to řešila já /tedy nulou/ jsem Ti radit nechtěla a tak jsem mlčela.Ale dneska jsem si přečetla, že jsi to vyřešil úplně nejlíp.

  3. Mirka píše:

    Ten profesor,ten s tím papouškem, ten byl profesorem psychiatrie.Abych to upřesnila.

  4. Simon píše:

    Ta poznámkao tom profesorovi, ta mnohé objasňuje.Bez dalšího komentáře.

  5. radka píše:

    To je fakt dobry :o) Taky jsem chodila na kurz ucetnictvi, abych vedela co nesmim nikdy delat! Taky jsem chodila na kurz EXELu pro pokrocile, to bylo taky dobre maso :o) Ale nejdele jsem chodila na kurzy anglictiny, abych se po mnoho a mnoho let nenaucila vubec nic :o)) To je absolutni vrchol neschopnosti me i mych ucitelu.To s tim papouskem pak vysvetluje pointu. Premyslim, kam se mam prihlasit! Musi to byt neco hodne drasticke, treba kurz pro zacinajici podnikatele :o) Pak nasleduje jen smrt…

  6. Sejra píše:

    Mirko hodil sem prostě svojí neschopnost nějak se rozhodnout na někoho jiného. Ale na cti mi to nepřidává.

  7. Artbucktown píše:

    Vsak ty tu knizku stejne napises. Moc pekne vypravis.

  8. Jak krásně napsáno!
    Účetnictví? Nikdy…
    A co papoušek? Nevíš, jestli ho kleplo???

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s