OUZKO

V paměti.

Šla jsem, maličká, mezi poli. Suše prašným létem. Šla jsem v motýlím tichu.

Jen cvrček cvrlikal: "Nejsi tu sama."

Šla jsem v prachu cesty, lemované usychajícími rudými máky, nechávala za sebou maličké stopy dívčích bosých chodidel.
A hledala barevná sklíčka.
Nade mnou, nekonečnou modří, stříbrné letadýlko.

A letadlííí zvuk.

Projel mým křehkým tělíčkem.

Dozníval a nepřestal…doznívat.

Barevnými sklíčky měnila jsem bílé táhlé stopy na obloze na růžovo, žluto, modro. A říkala si:
"Možná letí do Afriky.

A bylo mi ouzko.
Tak ouzko, že jsem tu ouzkoust nezapomněla.

Reklamy

3 comments on “OUZKO

  1. jenia píše:

    Krásný poetický text. Připomněla jsi mi moje ouzka.

  2. Anonymní píše:

    jezis to je krasny. Jako bych to prozila znovu, neco davnyho, skorozapomenutyho. Dekuju!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s