ABSOLUTNÍ REALITA

Takový je můj surrealismus.

Babička mi naložila do drátěného vozejčku „krámy“. A já jela „vyvézt ty krámy“.
Znamenalo to dojet mezi poli k lesíku, k rokli vyhloubené pro ten účel a u kraje! té rokle všechno z toho vozejčku vysypat.
Obvykle jsme k rokli tlačili vozejček tři. Vždycky všechno jsme dělali tři. Já, můj bratr Libor a moje kamarádka Blanka.
Pokaždé jsme přinášeli domů poklady.
Tentokrát jsem ale v horku léta tlačila sama. A bála se. Podél jedné strany té zarůstající tajemné jámy pokladů táhl se neprostupný živý plot s rezivějící brankou a za tím plotem skrývala se břečťanová chatka a v ní…v ní možná…
Srdce se mi zastavilo. Z ticha rokle prudce vzlétlo hejno ptáků, následované párkem bažantů napůl běžících a napůl letících těsně nad zemí a úprkem všemi směry kličkujících zajíců.
Co nejrychleji vysypat vozejček a utíkat s ním mezi poli pryč!
Jenže! Pod těmi krámy v tom vozejčku bylo dřevěné dno. A vypadlo i s těmi krámy do té jámy. Bez dřevěného prkýnka se vrátit nemůžu.
Stačilo jen pár krůčků dolů a…ocitla jsem se v žitém surrealistickém obraze.
Mezi roztodivnými předměty, za trsem usychající trávy, ve vybělené lebce velkého psa, jakoby ho tam někdo morbidně naaranžoval. Perleťový náhrdelník. Jak rybí šupinky navlečené na stříbrném řetízku.
Štítím se perletí. Ta náhrdelníková perleť působila na mě odpudivěji než vybělená psí lebka.
Přesto! V jakémsi mžiku zasvětlení mysli, vytáhla jsem náhrdelník z lebky.
Zůstal v naší domácnosti a já se ho nikdy nepřestala štítit. I když si s ním maminka zdobila hrdlo.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s