Kde máš sukýnku?

Zeptal se tohle léto Jiří fotící. Neměla jsem ji. Je už tak vetchá, že není rozumné snažit se ji vyspravit.

kaplicka

 

SMUTNĚ VETCHÁ SUKÝNKA Z OSTROVA MALLORCA

V zimě místo mých boků obtáčí lustr v kuchyni. Je kusem mě samé. Stala se svědkem mého mnohého. Moje boky obtáčí už jedenáct lét. Kdekoli, kde v teplých létech žiju. Třeba i doma v kuchyni.
V zimě obtáčí pak ten kuchyňský lustr.



Koncem jednoho takového sukýnkového léta jsem v jednom týdnu zůstala sama se třemi psy v údolí. A nevhodně sázela smrčky. V tu dobu se smrčky nesázejí, poučili mě, každý zvlášť, dva dřevorubci.
Smrčky se ujaly. Všechny.
Po prvním celodenním sázení bez jídla, ale s pitím, vyšla jsem cestou do kopce, ke kapličce. Abych pak pomalu scházela dolů, jako nějaký náhodný turista. Abych na sobě vyzkoušela efekt, jaký můj nový smrčkový plůtek v těch náhodných turistech vyvolá.
U kapličky, obtočena sukýnkou, obkroužena psy, jsem přisedla do trávy. A do té trávy tiše čůrala. Vidím ale, že místo třech psů krouží kolem mě psi čtyři.
Dočůrávala jsem, zdálo se mi, ještě dlouho. S představou psího páníčka někde poblíž a pocitem trapnosti, že čůrám tak blízko svatostánku.
Povstala jsem pak hrdě. Dlouho se rozhlížela, ale nikdo nikde. Jen ten pes navíc. Jezevčík. Utekl týrán výcvikem nějakého myslivce, pomyslela jsem si.
Pak procházím kolem sousedovy chalupy, ke které ta, z vděku postavená kaplička, patří. A, nečekán už, vyjde z ní holohlavý svalnatý muž. Do pasu obnažený. S velkou kudlou v ruce.
Skinhead!…pro skinheady je typická nenávist vůči Hippies…
Polkla jsem. Zpola už bílé rozpuštěné vlasy mi padaly na záda. Sukýnka naostro se zachvěla svými třásněmi. Vysoké podkolenky, vyčuhující z vysokých černých holinek a prsa jen zpola zakrytá uvázaným černým hedvábným šátkem dokreslovaly obraz.
Rozhodným pohybem jsem napřáhla paži k pozdravu. Vyslovím-li svoje jméno a stisknu-li jeho dlaň, nezabije mě.
„Jmenuju se Mirka Langerová. Jsem z té chalupy tam dole.“
Psi, kteří byli doposud mým stínem, teď v dálce dovádivě skotačili s…jeho psem? Ve společnosti svého psa nikdo nikoho vraždit nebude.
Muž přendal nůž z pravé ruky do levé. Pravicí stiskl moji pravici. Obě zápěstí omotána zašpiněným fáčem.
Ten mladý muž byl farář. Nežije už.
Ten týden ale ještě vyřezával svou kudlou Pannu Marii. S Ježíškem v náručí. Do té kapličky. Zatímco já sázela svoje smrčky.
Nevěrný pes ho nechával samotného. Přidal se k mé smečce.
Jeho pán se pokaždé cudně zastavil před tím mým novým plůtkem. Volal svého psa jeho jménem. Vyšla jsem ale pokaždé jen já. A zvala ho do chalupy.
On ale nikdy nepřekročil ty čerstvě vysázené smrčky.
„Ta rozevlátá…“ říkal prý, když o mně mluvil.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s