Kde husy, tu štěbety, kde muži, tu klevety

Klevetící ženy se mi naštěstí vyhýbají už odmalička. Nesblížila jsem se snad s žádnou klevetilkou, ve významu toho slova. Jedna mě tedy napadá, ale její klevetění je roztomilé a nemá nic společného s nějakým probíráním druhých. Tedy pomlouvačným probíráním.

Zato klevetilů jsem poznala dost, třeba hospodských pijáků v uměleckých krizích. Samé klevety!  Nakonec ale takový hospodský klevetil ublíží nejvíc sám sobě.

Užívat svá slova uváženě, tohle ne každý „pod vlivem“ zvládá.

Reklamy

31 comments on “Kde husy, tu štěbety, kde muži, tu klevety

  1. TS píše:

    anebo když lžou. Muži nebo ženy. Co si o tom myslíš, Mirko?

  2. lední brtník píše:

    lež je samozřejmá kladná vlastnost, pokud je odpovědí na něco, po čem je ostatním prd.zato pomluva (klebety) je škodlivá vždy, i když je takzvaně „pravdivá“. ve středověku tuším klebetnice upalovali, byl to hezký zvyk.

  3. rulisa píše:

    Proč neupalovali klevetníky?

  4. Mirka píše:

    TrendSpottere, lež přináší sebou komplikace a ty já nesnáším.

  5. Vyjadřovat se k něčemu (někomu) na co se mě nikdo neptal je vždycky možnost klevety.Mám hezkou knížku , hodně známou -Čtyři dohody. A ta první je..nehřešit slovem,tedy užívat je uváženě.Když to tak pozoruju a zkouším,zjišťuju, že „hřeším“ skoro pořád. To je ale zbytečných slov..

  6. rulisa píše:

    Komplikují. Sobě i jiným.

  7. Mirka píše:

    Ruliso,to jistě. I jiným. I těm druhým. Ale ti druzí jsou na tom pořád líp než on, než ten lhář. I když v danou chvíli nesou následky těch jeho lží.Ale…můžou před ním „utýct“. On sám sobě neuteče. Musí se svým lhaním žít.

  8. rulisa píše:

    To jo. Ale ti druzí to na rozdíl od něj vidí. Lhář se obvykle za lháře nemá.

  9. Mirka píše:

    Sáro,poznala jsem jednu ženu, která nikdy, ale vážně nikdy!, ani v rámci svojí rodiny, nehřešila slovem.Ve společnosti jen naslouchala a jen ve chvíli, kdy se mluvilo o něčem, o čem věděla víc než ostatní, nebo prostě znala hodně o té věci naučeného nebo zkušenostmi nabytého, moudře vstoupila do debaty. Jinak jen klada otázky.Nikdy nemluvila o sobě o svých pocitech, ale vyptávala se druhých na jejich život, na jejich pocity. Nikoho nikdy nesoudila. Na přímý dotaz, jaký je její názor, odpovídala s moudrostí toho že, „v životě je všechno možné“. Nesoudila.Obdivovala jsem ji.Protože já odjakživa trpím takovou zvláštní věcí. Jsem-li ve společnosti, a když ta společnost ztichne, nemůžu to ticho snést. /Není to stejné jako mlčet ve společnosti intimně přátelské nebo ve dvou./ Mám pocit, že to ticho musím zaplnit a většinou začnu tu ztichlou společnost bavit sebou. Získává mi to samozřejmě v jistou oblibu. Zároveň otevřenost, se kterou o sobě mluvím, působí i na druhé, začnou mluvit i oni o sobě otevřeněji.Když jsem se někdy v nějaké té společnosti pokusila o totéž, co ta žena, tedy MOUDŘE MLČET, nebavila jsem se.Takže i s vědomím toho, že se čas od času ztrapním, já moudře nemlčím.

  10. rulisa píše:

    Co je „moudře“? Jak té ženě, co „moudře“ mlčela, nikdy nemluvila o sobě, bylo či je uvnitř?Hřeším vším možným. Hřeším a neřeším. Ti kolem mě to přežijou. Když budou chtít. Když pro ně nebudou pravidla a normy víc než člověk. A pro ty, co to se mnou chtějí, či dokonce musejí přežít, to bude dokonce přežitelnější, než když se já ty normy a pravidla budu snažit dodržovat jen pro ně samé a napříč sebe.

  11. Mirka píše:

    Myslím, Ruliso,myslím, že jí je uvnitř dobře. Že to u ní není póza. Je to jen volba…je takovou, jakou chce být a jakou být dokáže.

  12. Takyto dělám. To nutkavé mluvení do (snad?) rozpačitého ticha. Většinou si ze sebe udělám legraci pro všeobecné uvolnění. Ale mě to teda není příjemné. Je mi mnohem líp když mlčím.A myslím si, že člověk nemusí mlčet kvůli „pravidlům a normám “ nebo že si na něco hraje apod.Může mlčet protože prostě nemá potřebu nic říkat.Nejde mu jen o to taky říct to svoje.Třeba ho víc těší poslouchat.Ale zajímavé je..že i já cítím jako moudrost spíš to mlčení než to mluvení.Přála bych si víc mlčet. Vždycky mi to přineslo mnohem víc než když jsem řekla co mi na jazyk přišlo..

  13. Mirka píše:

    Sáro!Ve Tvém komentáři není jediné slovo, které by nemluvilo i o mně.Cítím to…prostě naprosto stejně!

  14. rulisa píše:

    Mirko,nevím, neznám ji. Nemyslela jsem pózu. Proč si myslíš, že jsem myslela pózu?Holky, už jen to, jak to tu řešíte, jak si mantrujete, že lepší (ušlechtilejší, správnější) je mlčet, něco říká. O tom sklonu k modlám a pravidlům. Když se cítím k mlčení, mlčím. Třeba celej den. Když se cítím k mluvení mluvím. Třeba o sobě. (Ale celej den to nejde, teda.) Proč by jedno mělo být horší než druhý? Proč bychom měly přemýšlet, že někdo, kdo něco dělá jinak než my, je lepší? Moudřejší?Mně osobně paní/lidé toho typu jako Mirkou zmíněná paní nevyhovují. Není mi s nimi dobře. Chybí mi od nich jejich odrazy.

  15. Ruliso,to je asi nedorozumění. Já si vůbec nemyslím, že je LEPŠÍ mluvit ,mlčet apod..prostě já se tak líp ve společnosti cítím..v tom mlčení. Zkušenost mám ale spíš s mluvením..každej to má jinak, v tom souhlasím.To že já si spojuju moudrost s mlčením neznamená, že to je nějaký pravidlo, modla apod..je to jen a jen moje zkušenost.

  16. A jsme tak trochu u toho..měla jsem z tohohle článku nějakej pocit, poznání..nevím.A pak jsme o tom začaly „mluvit“..předkládat svoje vidění té věci co napsala Mirka.Podle mě to je typický hřešení slovem.Nic novýho jsme se nedozvěděli..snad jen to, že každý člověk je jiný tudíž vidí věci jinak.Ale můžeme si donekonečna vysvětlovat jak to vlastně myslíme.A někdo třetí to třeba čte, „mlčí“ ale může si z toho odnýst mnohem víc..pro sebe.

  17. rulisa píše:

    🙂

  18. Mirka píše:

    Ruliso,není to o tom, co je ušlechtilejší, správnější…Je to o tom „nutkavém mluvení do (snad?) rozpačitého ticha…“ a mých pocitech ze mě poté…a ty rozpačité pocity někdy můžou nastat i když se já i ostatní začneme uvolněně bavit.

  19. Já si prostě myslím,že člověk prostě mluví, protože není schopen unýst tu představu že vlastně není.Když mluví..JE, existuje. Je to jako když tvoří, něco tady zanechá, třeba v eteru.Je to důkaz.

  20. Mirka píše:

    Když píše…JE.A navíc? Proč třeba u mě ta potřeba psát?Píšu, nutkavě píšu, i přesto, že z toho někdy bývám sama v rozpacích./Podobně jako s tím mluvením./ Ale už mi ty rozpaky tolik nepřekážejí.Protože tohle moje psaní mi dává…moc. Je to takové…zpečetění, potvrzení, jindy uklidnění…nebo zakončení, uzavření. Potvrzení.A nebo třeba i zbavení se mých myšlenek.Takže rozpaky…ty jsem docela už překonala. Stejně jako, kupodivu, i pocity z nepříznivých komentářů.Tak i tohle jsem se tu naučila….dát se neohroženě napospas a sílit z toho boje za sebe.

  21. ratka píše:

    tak tyhle potize nemam :o))

  22. Mirka píše:

    Ratko,měla jsi spíš napsat:“tak zadnou z tehle potizi nemam“To aby bylo jasno, že tedy žádnou.Nějak se jich mi tu vyvrbilo víc……napsala Mirka, aby řeč nestála…

  23. ratka píše:

    ja mam zase jine :o))

  24. ratka píše:

    mluvit nebo mlcet :o) jsou lide co neumi mluvit a jsou takovi co nemumi mlcet. Nejlepsi je umet oboje. Mluvit i mlcet.A ja osobne si myslim, ze Vy devcata diskutujici umite oboje :o))

  25. rulisa píše:

    Myslím, Mirko a Sáro, že to zamlouváte, jak to jen jde. :-))Jsem – pardon – JSEM bez ohledu na to, jestli mluvím nebo mlčím. Mluvením si nikdo nic doopravdy nedokáže, žádné sama sebe, jako si nikdo nic nedokáže nikdy přes nic. Leda tak že si něco zaplácne. Na chvilku. Když je ticho z rozpaků, tak mluvím, abych ty rozpaky pomohla rozehnat. Když to jde vyřešit jinak (třeba dotykem, erotikou), proč ne, radši tak, ale většinou nezbývá než ta slova. Ale pokud je ticho „v pohodě“, nic mě mluvit nenutí. To je přeci samozřejmý. Proč to řešit. Proč se týrat tím, kdo co dělá a proč a proč já tehdy a ne jinak… Když napíšete, že vám není dobře, když někdy mluvíte, protože radši byste mlčely, a že mlčení si vážíte… – tak jak jinak to říct, než že mlčení vidíte jako lepší, ušlechtilejší? 🙂 To, že vám není dobře při něčem, co děláte, není důkaz toho, že něco děláte špatně, ale že nejste spokojené, protože vidíte jako normu správnosti něco jiného. :-)Eh, spousta slov, o nichž si myslím,že stejně jdou vedle… :-)Radka to vystihla. Nejlepší je umět oboje. A za nic se nestydět.

  26. TS píše:

    Mirko,Fajn. Už vím, na co se jednou zeptám.

  27. Mirka píše:

    Odpovím Ti.Jednou.

  28. Mirka píše:

    Ruliso,nemyslím, že by tu někdo něco zamlouval.A taky si myslím, že se tu nikdo netýrá a ani se nikdo za nic nestydí. Tedy…ani mě to nenapadlo.

  29. Sara píše:

    Já už moc nevímo čem píšeme. Je asi jasné, že spoustu věcí člověk může dělat z nejasných důvodů(třeba nespokojenosti se sebou)..např mluvit ve společnosti, ačkoliv je mu(fyzicky) líp když mlčí.Rozumět tomu proč co kdo dělá by bylo príma. Ještě k tomu píšu..tedy JSEM. To mě prostě napadlo,ale určitě jsem to někde četla. Myslím, že nevíme proč tu jsme, ale nějak to každý prožíváme.A máme potřebu svůj život zaznamenat, nejak třeba jen malinko po sobě něco zanechat, že jsme zkrátka byli.Takže tvoříme….i tohle psaní je přeci tvorba.

  30. rulisa píše:

    sáro, to ano, ale to – myslím – je trošku něco jinýho než snaha mluvit ve společnosti. Mluvit, aby byl. Fakt si to myslím. Tvoření není přece snaha nějak se zviditelnit, dokázat si existenci,t voře ní je prostě nějaký nutkání v člověku, něco udělat. Bez ohledu na to, jestli tím něco někomu nebo sobě dokáže. Ale třeba to vnímám/mám nastaveno opravdu nějak jinak jen já. Nevylučuju.

  31. Sara píše:

    No,ne se zviditelnit vědomě.Ale nevědomky ano, podle mě.Ale především já to teda hlavně vůbec nevidím jako něco „špatnýho“..jak by se snad mohl zdát.

Napsat komentář k Sara Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s