Pět milionů za pravdu

Dřív se za pravdu upalovalo. A dneska?

Včera mi André pověděl o televizním pořadu, ve kterém se za pravdu platí.

„Cože? Pět miliónů? Jen za pravdu?…To bych do toho klidně šla!“

„Podívej se na nějakej díl a uvidíš…nešla bys do toho. Tedy já bych tam s tebou rozhodně nešel!“

„Prosím tě! Píšu intimní blůček a taky to vydržíš!“

„Podívej se na to a uvidíš…“

V noci jsem pak dlouho přemýšlela, na kterou otázku bych já, exhibicionistický extrovert, nezvládla odpovědět pravdou. Zprvu se mi zdálo, že na žádnou…že za těch pět miliónů…ale pak jsem s překvapením zjišťovala, že něco by se přeci jen možná našlo.

Reklamy

12 comments on “Pět milionů za pravdu

  1. Modona píše:

    Je spousta otázek, na které se nedá odpovědět pravda, kvůli lidem kolem, vlastně je jich asi většina.

  2. Mirka píše:

    Modono,nepíšu to bez rozmyslu…ale myslím, že, alespoň tedy co mě se týče, většina jich není. Já narazila vlastně jen na jednu takovou…na kterou bych tedy vážně nerada odpovídala…nebo na dvě.Jen si nejsem jistá, jestli by těm mým pravdám ten detektor uvěřil.Prý se nějaké paní, říkal André, zeptali, jestli se jí libí nějaký muž v zaměstnání.Myslela si, že nelíbí…a bylo to špatně. A přišla o pět miliónů.Jsi si jist, že říkáš pravdu…a hele…ona je to lež.

  3. ratka píše:

    Az detektor te usvedci ze si lzes do kapsy :o)) Ja se nato nedivam, ale verim tomu. Verim ze hrozne moc lidi lze a nevi o tom. Ja kdyz lzu, tak bych to chtela alespon vedet :o)))

  4. Modona píše:

    Já to viděla Mirko jen jednou, a pokud jsem to správně pochopila, v tom studiu už o žádný detektor nejde, ale v předpřípravě, kdesi, je těm lidem položeno třeba 100 různých otázek při napojení, ty otázky pokládané ve studiu už jsou jenom jakési poddotazy, vycházející z těch původních lží a pravd.Krom toho, otázka, zda se někomu líbí někdo v zaměstnání, určitě nebyla otázka za 5 mega, jaždopádně, možná předtím, na tom detektoru, byla otázka položena jinak a ona na ni taky odpověděla jinak než v tom studiu.No a pokud jde o mne, nemyslím si, že by byl můj život plný nějakých lží, nebo polopravd, spíš o věcech o kterých se mi mluvit nechce, mluvit znalená rozebírat, rozebírat může znamenat muset řešit, a řešit, tak to je něco, co se mi teda vůbec nechce:-)

  5. Kamio píše:

    Podle mého názoru žádný detektor lži není schopen naprosto přesně detekovat, jestli někdo lže. Třeba: Zeptají s ena otázku: Máte rádi houskový knedlík? A ve chvíli, kdy chci pronést „ano“, protože ho mám rád, mi sedne na krk komár a protože si hned vybavím jak mě píchne, chvilkově se mi zrychlí tep, zpotí třeba ruce nebo co, řeknu „ano, mám rád houskový knedlík“ a bude to pravda, ale stroj u odpovědi zaznamená zvýšenou tepovou frekvenci a snížení elektrického odporu a vyhodnotí si to jako „lže“. No a včil ať mudrují chytří:)

  6. Mirka píše:

    Kamio,a nebo to, že říkáš pravdu, Tě natolik rozruší…že se Ti to všechno zrychlí a zvýší…

  7. Mirka píše:

    Modono,chtěla jsem ten špatně srozumitelný komentář rozšířit…ale nakonec ho zkrátila.Moje maminka se neustále ohání svou čestností a čestná to ona tedy je. Jenže říká své pravdy všem kolem ní bez jakýchkoli skurpulí.A já, ačkoli se tomu bráním, dělávám to taky. Snažím se o nějakou tu skurpuli, ale ne pokaždé se mi to nedaří.A včera se mi něco takového právě stalo. S takovými vzdálenějšími příbuznými, co chtějí dát svoji babičku do domova důchodců.Poslouchám, jak mi to líčí, sbírám ořechy, říkám si…nerozebírej to…neřeš to…ale nakonec proti svojí vůli nějak stejně řeknu, co jsem měla na mysli.Nechci tohle dělat, ale dělám to, proto by lidi kolem mě jen těžko nějaká moje pravda překvapila. Už je znají.A rozebírám i sebe…a řeším…

  8. Modona píše:

    No Mirko, tak s takovýma „pravdama“, co má jako kdy kdo jak dělat, s těma šetřím nejvíc, protože člověk většinou těžko může posoudit situace druhých, většinou povídá, neplatí to samozřejmě obecně.Moje nejlepší přítelkyně žila se svým, no řekněme druhem, 12 let, on pak onemocněl, velmi vážně, a ona si ho po půlročním pobytu v nemocnici, už k sobě domů nevzala. No, morálně ji za to odsoudili všichni známí, ba i neznámí. Já ne, i přesto, že nejsem sama, kdo ví, jaké peklo jim doma posledních pár let dělal.No a pokud jde o ty pravdy, sama mnohdy nevím úplně přesně co je správně, jak mám tedy pak vědět,co je pravda?!

  9. Mirka píše:

    Modono,je to tak jak píšeš.Musím se téhle svojí zděděné neřesti zbavit.Jenže…je to nějak složitější…protože ve skutečnosti já vlastně nikoho za nic nesoudím…v sobě samé…o to je překvapivější, proč ty poučující své „pravdy“ ze sebe vychrlím.

  10. anina píše:

    Nikdy bych do toho nešla, jak už tu někdo psal, stačilo by mi, že by mi nějaká otázka byla opravdu dost nepříjemná a pak bych v klidu nebyla, i kdybych věděla, nebo si myslela, že teda odpovídám tak, jak to je..
    A jak psala ratka, někdy si lžeme i sami sobě, aniž už bychom to vnímali.

    • Mirka píše:

      Už je tomu šest let, co běžel ten pořad, který jsem nakonec, myslím, nikdy neviděla. Ale já bych do toho i dneska šla. S obavami, leč odhodlaně. Docela ráda bych se takhle drasticky nechala vyzkoušet.
      Možná jsem, jak mého partnera občas napadne, opravdu ten duševní masochista.

      • anina píše:

        Tak to seš dobrá Mirko, asi tě jen tak něco nerozhodí. Vlastně i takové lidičky obdivuji.
        Tohle si ještě tak dokážu představit v kruhu lidí, kde se cítím dobře a ani bych k tomu nemusela mít detektor, jen ze zvědavosti, jak by to fungovalo :), když bych si myslela, že když vím, že ano, neřeknu ne a naopak..

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s