Jak se nosí smrt

Obrazy Jakuba Schikanedera.
V zimě, na jaře a v létě o nich taky vím.
Ale každý podzim mě vtáhnou do sebe.

Zdálo se mi, že umřela máma. Šla jsem jí koupit se svou, už dávno zemřelou babičkou, věnce. Babička nesla smrt své dcery přirozeně. Přežila smrt své dcery, protože její dcera kouřila.
Mě prázdno po mámě zlomilo. Šla jsem s duší, co bolela, s babičkou, co už dávno byla mrtvá, a malým chlapečkem Martínkem kupovat smuteční věnce, ačkoli smuteční věnce nesnáším.
Šli jsme přes tmavý dvorek k tmavému krámku v podzemí. Martínek plakal. Lehal si na zem. Nechtěl do toho krámku. Vysmekl se mi, upadl pod chodník a maličko se uhodil hlavičkou se zatými vlásky o obrubník. Nechala jsem ho tak a vstoupila za babičkou do krámku.
Vzadu v krámku se konal posmuteční obřad s jídlem. Ten, který platil, nedal těm v tom krámku spropitné. Žena v černém, s táckem peněz v ruce, hodila po svém muži v černém pohled, kterého si platící muž nevšiml. Já ano.
„Proč by jim měl nechávat spropitné?…Proč chci koupit smuteční věnce? Když mám ráda jen ty věnečky s pampelišek na louce. A taky ty z té kubistické cukrárny…kde vlastně bývala ta cukrárna?“
Vyhlídnu na tmavý vlhký dvorek. Martínek neleží, kde ležel. Volám. Křičím. Běžím a dál křičím. Běžím ze Stodůlek do Jinonic. Je tmavo a vlhko. V souběžných uličkách jinonických mi pomáhají hledat toulavé děti.
Marně zoufale křičím…Martíííí…Martíííínku…

Vzbudím se. Sejdu dolů, vyjdu do zahrady. Mou letní nepřítomností zpustlá břečťanová zahrada, zasypána podzimně zbarveným listím působí teď v mlze, osvícena schikanederovským světlem lamp z ulice, snově.

Moje máma nás o víkendu pozvala na salát a řízky. Odmítli jsme. Nebyl čas?

Myslím na Martina u Afrických vodopádů.
A na dva mladé úředníky, které jsem včera viděla kouřit u zadního vchodu GE Money Bank.

Reklamy

9 comments on “Jak se nosí smrt

  1. ratka píše:

    ja pochovala maminku ve snu jiz v deseti. Pry je to touha podvedomi po svobode, podvedomi vi ze rodic je prekazkou jeho osobniho vyvoje, omezuje ho :o))

  2. Anonymní píše:

    nebo to může být znamení, že už jsi se koněčně osvobodila od maminky i na té nevědomé úrovni, vědomě to děláme v pubertě…

  3. Mirka píše:

    Každopádně,chvíli po té, co jsem dopsala, obdržela jsem SMS zprávu:“Jedu k vám metrem. Máš česnek? Máma.“…něco nebývalého!!!Maminka mi přijela udělat karbanátky, nenápadně mě přiměla umýt kuchyňské spotřebiče a dlaždičky na zdi…a celou dobu, co jsme obě kuchyňsky pracovaly, mě vychvalovala!!!…něco tisíckrát neobvyklého!!!

  4. ratka píše:

    anebo se divas jinak? a vnimas pak neco jineho :o))

  5. Mirka píše:

    Ratko,jinak než jak?I když nevím, na co jsi navázala…myslím, že tak to bude.

  6. ratka píše:

    navazala jsem na vetu: Maminka mi přijela udělat karbanátky, nenápadně mě přiměla umýt kuchyňské spotřebiče a dlaždičky na zdi…a celou dobu, co jsme obě kuchyňsky pracovaly, mě vychvalovala!!! …něco tisíckrát neobvyklého!!! Nekolikrat jsem se ja sama setkala s tim, ze tu samou vec jsem brala jednou pozitivne a jindy negativne. Jakobych mela v sobe nejakou vyhybku ktera necemu neosobnimu dava osobni rozmer. A to takovy jaka jsem v ten moment ja sama.A tak me napadlo, ze tvoje maminka je asi jiz desetileti (nechci rict padestaileti :o)) tvoje maminka. V neosobni rovine porad stejna. To dalsi do ni vkladas Ty sama.

  7. Mirka píše:

    Není pořád stejná.Už několikrát mě napadlo, kdyby se moje dvě maminky potkaly…co by na sebe říkaly. Tedy ta mladá, která nikdy nevařila, nepekla, nešila, neuklízela…hrála ping pong, trempovala, milovala auta, ve kterých se i vyznala, cigarety a svou práci a ta druhá, která se z ní stala po té, co onemocněla její maminka, která všechny „ženské práce“ do té doby vykonávala za ní.Ta moje maminka se za to té své odvděčila tím, že ji těžce nemocnou až do smrti láskyplně opatrovala.V něčem se ale nezměnila, máma. Ještě i po osmdesátce /jeden příklad za všechny/ vykopala pro svého vnoučka zemljanku. S cigaretou přilíplou ke rtu.Dá se tam i postavit!

  8. ratka píše:

    myslela jsem to trochu jinak :o) Tvoje maminka je tvoje maminka v jakekoliv podobe. Ty podoby se ruzne meni, stridaji, nasazuji se ruzne oblecky. Jaka je? Nejaka. Je to nekde. NIkdo nevi jaka je. Zmenila se? Kdo to vi? Mozna to vis Mirko a mozna ne. Mozna je ted jen vic sebou nez byla driv. Treba je furt stejna i kdyz zdanlive jina. Ale to je jeji vec. Jeji zivot. jeji soukromi. A ty ji pozorujes. jsi jeji pozorovatel a ona je predmet tveho pozorovani. A ona je tim, co pozorujes. co vnimas. MOje matka se menila pred myma ocima spolu se mnou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s