STOUPÁM RÁDA PO VYŠLAPANÝCH SCHODECH

Před jedním kostelem v Normandii je kamenná lavice.
Do té lavice se během staletí vyšoupaly dvě lidské půlky.
Když do nich dosednu, přestávám dýchat.

Nové mě neláká…zato až magicky „ošoupanost“.

„Co uděláte s těma dveřma?“

S těma dveřma neuděláme nic. Jsou památka.
Čas od času se toho rozkousaného místa pod klikou dotknu. Jako bych se dotýkala toho, který byl mým nejvěrnějším hlídačem.

A takhle si můžu stopu za stopou v našem domě vystopovat ledacos.


Jednou, když jsem byla malá, navštívila jsem se svojí maminkou jednu její sestřenici.
Před domem, ve kterém ta maminčina sestřenice se svou rodinou bydlela, byla jakási kašna, nebo umělé jezírko, a tam plavaly zlaté a červené rybky. Okouzlena jimi, chvíli jsem je krmila.
Ale ty rybky nebyly důvod, proč jsem tu návštěvu nezapomněla. Nezapomněla jsem ji kvůli jedné větě. A je to docela zvláštní vlastně. Často se mi ta věta vybaví.
My byly pozvány proto, abychom obdivovaly nově zařízený byt, vonící leštidlem. Nábytek byl lakovaný, všude sterilní čisto. Moje teta a její dcera v pantoflíčkách, já a moje maminka bosé, našlapovaly jsme opatrně po naleštěných parketách a pečlivě natažených běhounech s učesanými třásněmi.
Najednou se teta zarazí, zamračí. Vlastně docela celá se promění. Skloní se nad jednou skřínkou a zoufale přejíždí dlaní po laku.
„Už je tu nějaká stopa!!!“ obrací se, přeměněna z krásné mladé ženy na ježibabu, k mé vyděšené sestřenici.

Tahle věta! Stala se mi nezapomenutelnou.

Když jsme se vracely kolem červených a zlatých rybiček, v tašce obnošené šatičky po sestřenici, už jsem rybky krmit nechtěla.

"Mám radči pstruhy v potoce a kapry v rybníce."


„Až budu velká, budu spát a sedět na zemi na polštářích a stoleček si vyrobím z bedny od rajčat“ a tuhle svou přísahu si zapsala.

Nesoudím!

Jen se divím podle svého.
Protože takhle to chodí. Prostě se divíme druhým podle svého.
A zároveň nás to baví…ta jinakost. Jejich a naše.

Dívala jsem se, nikoli poprvé, protože…prostě tím pořadem přitahována, na
JAK SE STAVÍ SEN.
Téměř pokaždé totiž /téměř tam být nejspíš nemá/, když se ten sen dostaví, vydechnu nad tou sterilně bezduše barevně sladěnou stavebnicí:
„Hrůza!“
…a čekám s napětím, co na ty dřevotřískové sestaveniny a neosobní zdobeniny chudáci majitelé bytu…
Majitelé bytu ale vůbec žádní chudáci nejsou. Naopak. Jsou šťastní! Objeví se, objeví svůj nový byt a vydechnou:
„Krása! Takhle jsme si to představovali!…nebo: „ Že to bude taková krása, jsme si představit ani nedovedli!“

Jsou rádi…oddychnu si ve svém, mé, a všech mých, stopy nesoucím, ošoupaném kutlochu a přiložím do ohně.

Reklamy

9 comments on “STOUPÁM RÁDA PO VYŠLAPANÝCH SCHODECH

  1. Sara píše:

    Snad se svého podezřívavého pesimismu posledního roku zbavím..ale když jsem asi 2x viděla ten pořad..já jim to nevěřím, těm lidem, že se jim to líbí.

  2. Mirka píše:

    Sáro,podezřívavý pesimismus?…začíná ve mně klíčit.Ve mně? důvěřivé optimistce?Ve mně! celoživotní sladce naivně důvěřivé optimistce!Začínám být…bezradná.

  3. Manželka píše:

    Je zvláštní, co z dětství v nás utkvía co na nás zanechá stopy navždycky. A ta dětská předsevzetí, ta se mi jeví jako nejkrásnější, protože se týkají opravdu důležitých věcí (teď doufám, že to nezní směšně, ale stoleček z bedýnky od rajčat za strašně důležitý považuju). Jen škoda, že většina z nás na ně časem stejně zapomene.

  4. Inka píše:

    Jak se staví sen viděla jsem třikrát všehovšudy. A jako ty vždy říkám „hrůza“, co to provedli s tak hezkým bytem? co to udělali? a ti majitelé jsou nadšení a já to nechápu a vím, že bych to celé udělala úplně jinak a útulné a pohodlné a prostě jinak.

  5. Mirka píše:

    Manželko!nezní to směšně.Stoleček z bedýnky od rajčat za strašně důležitý považuju taky.

  6. Mirka píše:

    Je to úžasný!To vědomí, že ve svých vnímáních nejedu sama…

  7. Anička píše:

    No já to mám podobně s tím pořadem. Taky se mi to nelíbí a jsem ráda, že těm vlastníkům bytu se to líbí. Já bych jim to i věřila, oni se přece do toho pořadu hlásí, protože po takové nějaké změně touží.Myslím, že s byty je to jako se vším, osobitost si mohou dovolit jen ti, kteří ustojí, že nejdou s davem.Co jsem viděla, tak po té změně touží většinou mladí lidé a ti většinou mají potřebu mít všechno takové, jaké je právě v módě. Oblečení, auto, byt,jídelníček, dovolenou i postavu. Kupuje se značkové oblečení, nová auta, zařizují se nově byty.My bydlíme v docela malém bytě a říkala jsem si, že nějaké fígle jak přidat prostoru by se hodily. Ale kam bychom dali naše tisíce knih? A staré skříně po manželově mamince? A že bych z kuchyně vyhodila věšák na utěrky s intarzovanou andulkou, co jsem našla na smetišti a skříňku na koření po mé prababičce a místo toho si tam nalepila neosobní tapetu s obří vidličkou? Ani za milión 🙂

  8. Šťastně vařící Milan píše:

    Myslíš ten kostel u Rocha?Budhisté,když se převtělují,představují si obrazy krásných míst. To si předem secvičují, aby, až ta chvíle přijde, jejich převtělení bylo krásné. Už to mám také v dohledu, tak jsem si tam do toho svého seznamu krásních míst zařadil i Rocha, to jak sedíme v trávě na dece, popíjíme červené, k tomu nalámanou bagetu a nejaké salámy. Vy něco zásadního probíráte s Irenkou, já zvolna odcházím a nevím o tom.

  9. Mirka píše:

    šv.Milane,u sv.Rocha…byli jsme nejspíš už tak trochu v Ráji. Ale ta lavice, ta, kterou myslím, je u kostela v Dives-sur-Mer, jak k němu vede jednosměrná zkratka a jak já vás vedla na kolech do toho protisměru a Tys do protisměru nechtěl. Křičels na mě: „Je tu zákaz!!!“ A já šlapala proti větru ještě rychleji a křičela na Tebe: „Zákazy jsou od toho, aby se póóórušoóóvaly!“ A Tys trpěl.

Napsat komentář k Mirka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s