Být si sebou jistá

Považovala jsem to za samozřejmý fakt. Tedy to, že jsem se sem narodila a celý svět mě tu vítá. A celý svět mě tu bude milovat. A já budu milovat celý svět.

Snažila jsem se celý ten milovaný svět nezklamat, netušila jsem ještě, že ať se budu snažit sebevíc, celý svět mě milovat nebude.

Jakmile jsem pochopila nesmyslnost svých dětských představ o sobě a světě, přestala jsem, s důkladností sobě vlastní, svět nezklamávat a snažila se nezklamat jen jednoho jediného člověka. Samu sebe.

Zalíbit se sama sobě, milovat samu sebe, být si sebou jist….dobrý základ ke všem dalším láskám.

A jistota, že nikdy nezůstanu bez lásky.

První mi pootevřela oči, čtyř a půlleté, o rok starší Jarmilka Kubrová.

***
Byla jsem poprvé ve svém životě vřazena do většího kolektivu dětí. Do školky. Do školky s pro mě strašlivými vůněmi.

Neměla jsem tam žádné spory. Nechtěla jsem žádnou hračku, kterou měl někdo jiný. Stála jsem, tichá, stranou a pozorovala ten neznámý mi svět. Pani učitelky mě za to měly rády.

A pak ke mně přišla ta holčička s plechovým hrníčkem a řekla mi, že bude hádat, jestli piju, nebo ne.

Tak jsem přiložila ten hrníček ke rtům a dělala, že piju. Mocně jsem naprázdno polykala a snažila se, aby se mi krček, který holčička, pokrčená v kolínkách, pozorovala zblízka, co nejvíce pohyboval v předstíraném lokání.

A pak ta Jarmilka Kubrová vítězoslavně zvolala:

„Polka si! Piješ!“

„Nepiju, jen to dělám, že piju.“

„Piješ!“

A křičela na pani učitelky, že lžu, že říkám, že nepiju a přitom piju, a křičela to na všechny děti. A já tam stála s plechovým hrníčkem a ty děti na mě koukaly nepřátelsky, protože jsem tam byla nová a Jarmilka Kubrová s nimi se všemi vyrůstala už od jeslí.

Pak ke mně přišla paní učitelka, vzala mi hrníček z ruky a řekla mi, že když se budu chtít napít, musím přijít za ní a že ona mi dá. Řekla to vlídně.

A já jsem si prožívala svou první společenskou bezmoc.

Advertisements

6 comments on “Být si sebou jistá

  1. rulisa napsal:

    Ten příběh už tu jednou máš. :-)To je naschvál?

  2. ratka napsal:

    Mozna je to ted jinak. Mozna bezmoc prestava byt bezmocna. Mozna se kruh uzavira. Mozna ne. Pokud si jeste pamatuju, byla tam dlouha diskuse.

  3. Mirka napsal:

    Ruliso, Ratko,je to tak.

  4. Manželka napsal:

    Taky si vzpomínám,že Jarmilku Kubrovou už znám… Ale některým lidem nedojde nikdy, že je celý svět nemiluje, a tak tomu snažení o zavděčení se obětují a podřizují všechno a navěky.

  5. Klara napsal:

    Já tento příběh ještě neznala a je krásný, opět plný pravd,které je umění tak krásně vykreslit slovy. Pěkný, pravdivý a posilující.četla to i jarmilka? Kdoví jak se má?!?!

  6. Mirka napsal:

    Jarmilku jsem znala i později. Vyrostla ve veselou pěknou kadeřnici. Tenhle náš příběh si přečte leda v případě, že zadá do vyhledávače svoje dívčí jméno. Zdrobněle. Ale myslím, že jí se tahle scénka, pro ni docela všedně běžná, do paměti nevryla.

    Včera mě navštívila manželka mého bratra Libora, Eva. Z našeho společně prožitého si pamatujeme každá jiné. Nebo stejné, ale každá jinak.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s