Paní učitelka z lázní

Ležérně opřena o reklamními plakáty polepené tlusté sklo přístřešku autobusové zastávky, žvýkala jsem orbit bez cukru, když ke mně smutně veselá přicupitala. Tak maličká, tak kulaťoučká, tak červeňoučká, tak nesvá a tak blond.

Zpomalovala jsem žvýkání, až jsem žvýkat přestala úplně, pomaloučku jsem se odlepila od skla a s úsměvem k ní, taky se na mě usmívající, přistoupila. Stály jsme pak dlouho vedle sebe, mlčky. Taky jsem byla nesvá, ráda bych nás vysvobodila, prohodila něco, co by nás mohlo spojit, ale nic takového mě nenapadlo.

Stály jsme tam, dvě ženy, které se intimně znají intimní lázeňskou nahotou. Ona zná nahotu moji, já znám nahotu její. Jinak se neznáme. Tedy jinak nezná ona mě, protože já ji znám z jejího neustálého povídání si s jinými ženami v lázni.
Znám tedy nejen její nahotu, znám už i její osamocenost, život bez sexu a názory na svět, které jsou vzdálené od těch mých na světelné míle.

„Chtějí mě jenom mouřeníni,“ říkala jednou: „Mají asi rádi macaté.“

Stály jsme teď napjatě mlčky na autobusové zastávce a čekaly, vděčné za neurotickou mladou maminku a jejího synka, za všechny jejich hlasité projevy. Pak jsme společně nastoupily: „Vystupuju už v Kobylisích, u vozovny, “ nabízím jí místo u okýnka a nabídla jsem jí i orbit bez cukru.

„Jezdím s kamarádkami k móři, jsme tři, príma parta. Tady si to taky užívám,“ rozpovídala se a oběma se nám ulevilo.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s