Na čem jsem ještě závislá

Tuším to už delší dobu, to o té mé závislosti, která mě ovládla docela nenápadně, plíživě.

Když jsem dnes rozpařeně vešla, ručníkem obtočená, do šatničky ambulantních lázní, skříňku jsem otevírala s vzrušenou už nedočkavostí. Věděla jsem, že v kapse svého lodního pláště, který odolává snadno nejen oceánským větrům, ale i letošním mrazům, zbývají ještě dva. Jeden si vezmu hned a ten druhý…

V tu chvíli se ale ke mně připojila jedna roztomilá paní učitelka, která už ví, že máme cestu společnou a bylo jasné, že na ni musím počkat a ploužit se. Oblečená už, sáhla jsem do kapsy,  ale…když si vezmu jeden, budu muset učitelce nabídnout ten druhý. Ráda bych jí ho nabídla, jenže mám jen ty poslední dva.

Nevezmu si ho, rozhodla jsem, jindy tak velkorysá. To zvládnu. Nevezmu si ho až do té chvíle, kdy se naše cesty rozdvojí.

Celou nekonečnou jízdu autobusem dotýkala jsem se toužebně odpíraného. Přitakávala jsem učitelčiným slovům, aniž bych je vnímala. Když jsme pak dojely na moji stanici a já vystoupila, mávala jsem už s úsměvem upřímně radostným.

Jsou dokonalé! Moje zázvorové bonbóny.

Je to tak. Jsem závislá na tom kořenu. Na zázvoru. Ve všech jeho podobách.

Zázvor je všelék, nejen vyhlášené afrodisiakum.

Reklamy

6 comments on “Na čem jsem ještě závislá

  1. aleff napsal:

    ooo ano obsese, toť koření života – člověk je otrokem svých chutí a není divu, že se pro koření kdysi vedly války :o)) a i dnes, kdo jednou okoštuje maso s lanýžovou omáčkou, prožije si svůj orgasmus, ale … ta chuť mu již z mozku nezmizí po zbytek života – je to jako v tom filmu parfém – příběh vraha :D

  2. buteo napsal:

    Strouhám do některých pokrmůjinak neumím si ani představit chuť zázvorového piva, bonbónů a tak. Musím okoštovat. Dík za nápad

  3. Mirka napsal:

    Aleffe! Lanýžový orgasmus mě ještě čeká! Jedna z těch mála chutí, co mě dosud byly odepřeny.

  4. Mirka napsal:

    Buteo,určitě okoštuj!Jen se nenech odradit…ty bonbóny bývají balené ve stejných krabičkách jako cigarety.

  5. aleff napsal:

    o hoooolanýže jsou zákeřné – jednak se jejich chuť nedá k ničemu jinému přirozvnat či ji popsat a jednak fungují nejlépe ve „stopovém množství“ – projdou vším a v mase se jejich aroma zvýrazní; mozek pak musí vyvinout max. úsilí (jako když si teritoriální šelma vyhlídne oběť a krouží kolem ní s cílem ulovit ji jedním mocným skokekm), aby chuť identifikoval a zpracoval, což vytvří ten nesmazatelný paměťový zápis v mysli – je to ekvivaleentní dobrému sexu :o))

  6. Mirka napsal:

    Setkali jsme se s Aleffem, snad po dvou letech od napsání článku, v jedné restauraci v centru Prahy a během oběda obdržel Aleff telefonát, že lanýže jsou pro něho už připraveny. Nepamatuju si, kolik deka si Aleff tehdy objednal, ale vím, že kilo bylo za sto tisíc.
    Pro mě ovšem ani gram.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s