Ateliérové líbánky

Navraceli jsme se mátožně ranní Prahou a já zahlídla v odraze okna ztmavlého tunelem metra náš obraz. Jako ta kresba Jitky Bokové, co nám visí v kuchyni vedle sporáku. Ta, jak nad ní čas od času výhružně zažertuju:

„Takhle jednou budeme vypadat my dva.“

 

 

Zdeněk Merta slavil včera svoje narozeniny. A já zase žasla nad silou jím zachycených okamžiků.

Dárek, tedy dvě ručně vyřezané a vypalovanými ornamenty zdobené vařečky přímo z Angoly, byl trefný. Teprve na tomhle večírku jsem pochopila, že Zdeněk je nejen vynikající fotograf, ale i naprosto skvělá hospodyňka.

Když jsem spatřila při příchodu sedět za stolem Petra Císařovského, přepadla mě okamžitě jedna z mých závratí do minulosti. Právě v jeho ateliéru jsme  po porevolučním návratu Olega z Francie do Čech prožívali naše první společné noci. Sochy z kovu, svědkové.

A pak jsem se dojímala mezi pravdy řvoucím Johnem Bokem a jeho krásnou nestárnoucí ženou Jitkou. I nad jejich skromně milým zetěm Pavlem Liškou a vnukem Šimonem, který jako by Kristýnce z oka vypadl. A taky nad jejich psem Ottou.

Propíjela jsem se pocity, vzpomínkami a něčím natrpklým, co ze mě v mé kocovinové neděli nevyprchává.

Jak Alenka v říši divů. Ta Alenka, co ji nejlíp ze všech vypodobnila ve svých nepochopitelně nepublikovaných ilustracích Jitka.

A jak si tak trávím druhou půlku dne za monitorem /první ve vaně/, narazím v Čmelák a svět na tuhle povídku:

/Vulgární slova John vulgárně nepoužívá. V jeho podání získávají jiný význam. V jeho podání mě už dávno nestraší./

JOHNE UTÍKEJ
Milan Kozelka

Drnčí zvonek.
„Johne, padej!“ špitne manželka Jitka.
John Bok se vymrští ze židle, probíhá pravoúhlou chodbou, vbíhá do obýváku, bleskově otevírá okno, přehupuje se přes parapet a římsu, skáče na zešikmenou plechovou střehu a sprintuje k hromosvodu, po kterém se spouští o pár metrů níž, na další střechu. Diagonálně ji prolétává a po okapu sjíždí na dvůr protějšího domovního bloku. Vklouzává do dveří činžáku, probíhá temnou chodbou a domovními dveřmi a ocitá se na chodníku.
Zvonek stále zvoní.
„Už du!“ křičí Jitka Boková a opatrně otevírá.
Ve dveřích stojí sousedka a prosí: „Paní Boková, neměla byste trochu majoránky? Mně došla a nechce se mi ven do toho pekelnýho vedra.“
„Mám,“ směje se Jitka a odsypává jí majoránku.
„Děkuju vám. Jak se má manžel?“ ptá se sousedka.
„Furt někde lítá…“ gestikuluje Jitka a zavírá a zamyká dveře.
John Bok se rozhlíží, přechází ulici a hbitě zahýbá za roh. Obchází domovní blok a opatrně se vrací. Přechází na protilehlý chodník a sonduje situaci. Přes okenní rantl ve vyvýšeném přízemí je přehozené žluté tričko s černým havranem, smluvené znamení.
„Čistej vzduch,“ říká si John a jde k domu, ze kterého před několika minutami kvapem mizel. Stoupá po schodech a s úlevou vchází do bytu.
„Kdo to byl?“ ptá se manželky.
„Sousedka odnaproti. Chtěla pučit majoránku,“ vysvětluje Jitka.
„Píča stará! Málem sem si uhnal infarkt,“ ulevuje si John.
„Hlavně, že to nebyl někdo jinej,“ křižuje se Jitka.
John staví na sporák konvici s vodou a do hrnků porcuje kafe.
Drnčí zvonek.
„Johne, padej!“ špitne Jitka.
John Bok zháší plamen, bleskově rozráží okno, přeskakuje parapet a římsu, dopadá na zešikmenou plechovou střechu a sprintuje k hromosvodu, po kterém se rychle spouští o pár metrů níž, na další střechu. Diagonálně ji prolétává a po okapu sjíždí na dvůr protějšího domovního bloku. Vklouzává do dveří činžáku, probíhá temnou chodbou a domovními dveřmi a ocitá se na chodníku. Rozhlíží se, zabočuje vpravo a svižným krokem pokračuje na hlavní ulici.
„Trafika nebo tramvaj?“ klade si otázku.
Zvonek stále zvoní.
„Moment!“ křičí Jitka Boková a opatrně otevírá.
Ve dveřích stojí sousedka. „Potřebovala sem eště brambory, tak sem pro ně šla do krámu a tady vracím tu majoránku,“ říká.
„To ste nemusela,“ směje se Jitka a zavírá a zamyká dveře.
Letní Karlín je plný slunce a pronikavého vřískotu cikánských dětí. John vstupuje do trafiky a zdlouhavě si vybírá časopis. Pokradmu pozoruje okno jejich bytu ve vyvýšeném přízemí. Po několika minutách se na římse objevuje žluté tričko s černým havranem.
„Čistej vzduch,“ říká si John. Bezděčně kupuje Myslivost a vychází ven. Za chvíli stoupá po schodech a s úlevou vchází do bytu.
„Kdo to byl?“ ptá se manželky.
„Sousedka odnaproti. Přišla vrátit majoránku,“ vysvětluje Jitka.
„Rozkopu ji prdel, krávě!“ řve John.
Jde do kuchyně a škrtá sirkou pod vlažnou konvicí. Horkou vodou zalévá kávu a plné hrnky staví na velký kuchyňský stůl.
„To je pohoda,“ září spokojeně.
„Je,“ vrní Jitka.
V hospodě přes ulici je poloprázdno, od železničního náspu doléhá rytmický klapot kol.
Ve vedlejší místnosti zvoní telefon. „Nezvedej to!“ varuje John.
Pomalu pijí kafe a mlčí, vychutnávají si chvíli pohody a klidu.
„Večer si někam vyrazíme,“ navrhuje John.
„Sem pro,“ souhlasí Jitka.
Drnčí zvonek.
„To bude zase ta bréca…“ zívá Jitka.
„Kašli na ni,“ radí John.
Zvonek stále zvoní.
„Du se tam mrknout,“ vstává John a jde ke dveřím. Špehýrkou vidí sousedku odnaproti. Odemyká a otevírá dveře.
„Pane Bok, tyhle pánové se po vás shánějí,“ oznamuje sousedka a ukazuje na dva podmračené chlápky v dlouhých modrošedých baloňácích.
„Bezpečnost,“ ukazují odznaky. „Pane Boku, půjdete s námi,“ nařizují.
„Johne, kdo je to?“ ptá se Jitka z kuchyně.
„Sousedka…“ vrčí John. Tiše za sebou zaklapává dveře a v doprovodu mužů sestupuje po schodech, vychází na ulici a usedá na zadní sedadlo služební volhy. Auto se rozjíždí, vyjevená sousedka se vyklání z okna. Před hospodou kňučí přivázaný pes.
Žluté tričko s černým havranem je stále přehozené přes okenní římsu.
„Johne, zavři a poď si dopít kafe,“ volá Jitka.

Reklamy

One comment on “Ateliérové líbánky

  1. Gomba píše:

    legrační povídka, kdyby neměla tak děsivý podtext

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s