Bojíme se jen když jde do tuhýho

Bát se o blízké lidi, když hrozí nebezpečí, je to nejvíc nejpřirozenější.

Jenže strachovat se o ně v jednom kuse, protože nebezpečí číhá všude, je

n e b e z p e č n é.

Už jen proto že:

Strach vyčerpává jing (ťing) ledvin, základní esenci, z níž povstává veškerá lidská energie potřebná k životu, komunikaci, práci, sexu, léčení.

Možná, že já to s tím nestrachováním ale přeháním.
Já riskuju a nechávám riskovat i svoje nejbližší.

„A ještě je v tom podporuje!“ říká nejen moje maminka.

Jakmile bylo Alešovi osmnáct, přicestoval se svým kamarádem, se kterým se nemohl cestou střídat v řízení, protože neměl řidičák, za mnou do Cabourgu. Na stařičké Jawě. Přes 1 200 km. Vlastně možná mnohem víc, když nejedeš po dálnicích.
Jeli to snad víc jak týden a neměli ani žádné motorkářské oblečení. Jen džíny a džínové bundy novinami vycpané. A v noci širé nebe nad hlavou.
Museli prožívat okamžiky!!!
Mobily běžné nebyly, čekávala jsem v Cabourgu v určený čas u telefonní budky, kam volali, kdyby něco potřebovali a oni potřebovali. V Remeši zůstali už bez peněz a s rozrouchanou motorkou a málem to tam už vzdali.
„Teď už to nezdávejte!“
Dodávala jsem jim odvahy a rad, třeba jak získat jídlo u zadních vchodů do restaurací, do boulangerií.
Posílala jsem jim hotovost z pošty na poštu a to se francouzské pošty musely učit.
Předtím už v Německu měli poruchu a taky nabrali nevhodný benzín, takže když pak nakonec totálně vyčerpaní dorazili do Cabourgu, doslova doprdlali v oblacích černého dýmu. Což v tunelech za Paříží muselo být něco!

Nebála jsem se…

A dnes ráno mezi šestou a sedmou zvoní mobil. Libor.
Můj bratr Libor nevolá, netelefonuje jen tak…a tak když zavolá o něco jde…a o co by mohlo jít v tenhle ranní čas?
Libor žije domě s naší maminkou, které letos bude 84 let. A přesto…já se ani nezachvěla. Zvedla jsem ten mobil bez sebemenších obav.
Moje víry v dobré konce konců neberou…

A měla jsem pravdu, byla to Eva a zmáčkla mě omylem.

Reklamy

3 comments on “Bojíme se jen když jde do tuhýho

  1. ratka napsal:

    Kluci meli hezky zazitek. To driv nebylo mozne. Drive se posilala decka domu v policejnim antonu.To s tim nocnim telefonovanim mam podobne. Treba kdyz tatinek ve tri v noci zkousi zda mu jde mobil. nebo rano v 5 hodin mi chce oznamit ze je vsechno v poradku a vypne mu baterka. A ja jedu v noci kontrolovat situaci.Takhle v nedelu dojel k doktorovi v pul 6 rano a zamkli ho v nemocnici. Spletl si den. Zavolal sice spravne ke me (v pul seste) ale opet z vybiteho telefonu takze jsem ho nenasla zpatky. A v 8,30 hodin se mu podarilo najit vychod a prijit pesky k nam. Kdybych se mela strachovat tak jsem davno sediva. A to nejsem :o)) Zatim vubec.

  2. aleff napsal:

    :o)bať bať – kupříkladu ještě nějakých sto let nazpět vážení učenci a badatelé věd lékařských z neznalosti mozkové mrtvice či infarktu diagnostikovali takové události s vážnou tváří jako smrt z úleku. z čehož plyne, že vůbec nejzbytečnější je smrt z vyplašení – cit většinou napoví, co se děje.fobie jen paralyzuje schopnost myslet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s