mě lidský čas připadá kratší a kratší.
A čím dál víc se divím, proč nám vlastně na tolika věcech tolik záleží.
Na y a i třeba…
Už nějaký čas se nesnažím nikoho o ničem přesvědčovat. Řeknu si, co se mi říct chce a je lhostejné, jak si to kdo přebere.
Názory lidí, které nejsou mými názory, mi přestaly překážet docela. Takhle jsem to dřív neměla.
Že každý má svůj nárok žít si svůj život podle svého jsem věděla vždycky. Stejně jsem se ale snažila předělat si lidi, v jejichž blízkosti jsem chtěla žít, podle svého.
Když jsem byla malá, uměla jsem vnímat! svět. Vůně, barvy, tvary…
Pak na nějaký čas, jakoby všechno to intensivní vnímání světa potlačily „potřeby“.
Ty „potřeby“ naštěstí ztrácely pro mě postupně svou důležitost. A to dětské citlivé vnímání začalo mi chybět.
Pražská Češka 
Od malička jsem trpěla tím, že mnou lidé manipulovali. Má potřeba svobody a volnosti, zejména myšlenkové, mi nedovolila přejímat cizí názory. Každý člověk uvažuje jinak. Děti tohle zcela přirozeně chápou. Milá Mirko, lidé si mohou být velmi blízcí, i když každý uvažuje jinak. Ale neměli by se zraňovat tím, že se budou vzájemně nutit, aby dělali věci tak či onak.Moc ti přeju, aby ti časem přestalo i překážet, že někdo uvažuje jinak. Takových lidí je totiž spousta. A přestože říkáš, že jsi lhostejná, myslím, že to není tak docela pravda. B.
trefa!„Názory lidí, které nejsou mými názory, mi přestaly překážet docela.“tímhle jsem prošel ve 23 letech, ale náš synek se s tím narodil a jen si ten postoj tříbí, ten se má :o))
Blážo,interpretuješ si po svém.Nejsem lhostejná…to by bylo to poslední, co bych chtěla být.
„Moc ti přeju, aby ti časem přestalo i překážet, že někdo uvažuje jinak…“A tohle je klasický příklad toho, o čem píšu. Jako bys nečetla.Nepřekáží mi, když někdo uvažuje jinak. A!…je mi lhostejné, jestli si myslíš opak.
Ale ano, já čtu a vidím rozpory. Možná jsem to špatně zformulovala. Tuhle nedávno – tuším 9.2. píšeš o tom, jak ti překáží sebemrskačství. Zdůrazňuješ to, a není to rozhodně jediná věc. Proč ti tolik vadí, že se v Americe říká „Love you“? Půlka světa uvažuje jinak než ty. Jak jinak bys t větu chtěla říct, když budeš překládat film. Měj se? A prosím tě, ještě jedna věc. O čem si to povídají ty ženské tam, co chodíš třikrát týdně? Ty jejich hrozně tlachy? Mně to prostě vrtá hlavou a nesedí mi to. Ale tohle je vážně tvé hřiště, takže si opravdu můžeš říkat co chceš.
Blážo,mně vadí, že se v Americe říká „Love you“? Ne, nevadí mi to.Hrozné tlachy?…tohle jsem taky napsala?Chceš-li mě citovat, cituj mě. Ale Ty?…přebíráš si prostě moje slova po svém.Třeba o těch ženách jsem psala:Já na tyhle ženský věci poslední dobou myslívám. Třikrát do týdne se totiž ocitám mezi nahými klevetícími ženami.Ocitám se ve světě, který neznám. Mezi bytostmi, jejichž řeči jen ztěží rozumím.Ponořená v lázni myslím na to, jestli tohle všechno, co ty ženy říkají, všechno to, co probírají, jestli si to skutečně taky myslí, jestli tímhle žijou.Nenech si tím vrtat hlavu. Já nepíšu o tom, že jsem lepší nebo horší…jen, že nerozumím.Ani ničí sebemrskačství mi nepřekáží…pokud nejsem do něj zatahována.
Možná! se snažíš přesvědčit samu sebe, že jsi taková, jaká nejsi. Ale třeba! se to jednou podaří… :-i
@Teo,na rozdíl od Tebe, Bláža mě zná. I když jsme naprosto rozdílné, její řeči rozumím. Neviděly jsme se šest let a před pár dny Bláža narazila na tento můj blog. Napsala mi „jsi jaká jsi“…no a taková já jsem. Ale jinak vydrž Ty @Teo, já budu psát až do skonání. A Ty si můžeš studovat proměny mých póz.
Páni, Mirko, já se tě taky usilovně snažím nedotknout, ale myslím, že jsem ti nikdy neodpustila, jak jsi mi pořád v dobrém duchu radila. Proto jsem dnes začala tím manipulováním. Vážně jsem se zaradovala, že už to neděláš!!! A jen jsem tě chtěla lehce upozornit na to, že občas ti nejspíš něco asi překáží, či vadí, jako nám ostatním smrtelníkům. No ale jestli vážně ne, tak teda ne. Ale jsem fakt ráda, že jsem Ríšu na ty lyže nepostavila, a držela jsem se svých názorů asi až moc zuby nehty, ale to už jsi mi ve své dobrotě doufám taky odpustila. Tak se měj, jsem ta poslední, kdo by se s tebou chtěl hádat.
Blážo,nebylo co odpouštět.Cituju se:“Že každý má svůj nárok žít si svůj život podle svého jsem věděla vždycky. Stejně jsem se ale snažila předělat si lidi, v jejichž blízkosti jsem chtěla být, podle svého.“Přiznávám. Bylo to tak!Když ale teď na Tebe myslím, myslím na to, jak zaděláváš rukou těsto na pizzu.A na to, jak Ti málem omrzly nohy.Obojí mě bez nadsázky dojímá.
Já na vás všechny vzpomínám moc ráda. Třeba jak si Andráš po ránu zpíval jako skřivánek. Jsem moc ráda, že jsem poznala vaši rodinu. Proto jsem tak pečlivě četla, a píšeš opravdu pěkně. No, občas to zní jako póza, ale ty jsi vážně taková, jaká jsi. A kdybys taková nebyla, nebyl by tenhle blog. A ze všeho nejvíc jsem ráda, že už se na tebe nemusím ani trochu zlobit.No tak všechny pozdravuj a ještě jednou ahoj – teď to vypadá, že tady celý den sedím a plkám, ale přitom celý den překládám moc hezkou knížku.
Blážo,že bys celý den seděla a plkala si ani představit nedovedu.To umím jen já.Vím, že pilně překládáš…narazím občas na Tvoje jméno. A přestože televizi sleduju jen zřídka, i tam.
A to se mi dnes povedlo udělat ti tady pěkně dlouhou debatu. Ty sis nedávno trochu posteskla, že už to není jako dřív. To jsem taky objevila, ale kde je to o tom „love you“, to už namouduši hledat nebudu.A zase sis do mě rýpla! Nebo ne? Tak dobře, možná ne. Ale nejen pilně, ale hlavně hrozně ráda. Díky tomu se pořád nebabrám v sobě. A občas se taky ráda babrám, ale o tom se z netu nedovíš!
Blážo!Nerýpla! Ani náhodou.Taky by mě to bavilo, kdyby mi to nešlo tak ztuha…jenže já teď pracuju jako au pair.Mělas asi na mysli:Napadlo mě, jak by reagovala moje maminka, kdybych jí na konci telefonního hovoru, tak, jak se v dnešní době díky překladům amerických filmů vžilo i v zemích českých, sdělila:„Mám tě ráda.“Určitě by mi neoplatila:„Taky tě mám ráda.“
Moje maminka se poučila, protože se pilně dívá na vše, co jsem přeložila. A taky čte všechny ty knížky – i když za to některé fakt nestojí. Ale to je holt realita, možná ten moloch, o kterém píšeš, já fakt nevím. V tom se taky babrat nebudu. Maminka nám píše pohledy a dopisy a na konci vždycky stojí: Mám vás ráda. A jsem MOC šťastná, že mi to říká. A díky, že sis nerýpla!
Zapomněla jsem se zaptat, co tím chceš říct, au pair? Babičkovská výpomoc? To je přece pěkné. Ty se nepokoušej překládat, na to se člověk musí oprostit od sebe, a to ty neumíš. Zato ale umíš jiné věci. A to je právě fajn.
Máš pravdu!Přeložím povídku a …tak dlouho ji opravuju až je z toho moje povídka. Krásná povídka!Máme teď s Olegem jednu knihu skoro hotovou…ale nepohodli jsme se nad ní.Právě z těhle důvodů asi.
Knihu jako překlad? A jak ji můžete překládat dva, prosím tě? Když je každý člověk jiný. Já jsem letos strávila polovinu léta tím, že jsem se hádala s redaktorem, kter měl jiný názor. A každý má přece má svůj názor. Ty a Oleg – přitulit se, a… víš, co mám na mysli. Ten tvůj vulgarismus. No, držím palce!
Ze začátku nám to šlo náhodou moc slibně…Pravda je, že pak najednou jsme místo jednoho překladu měli překlady dva. A já ten jeden vymazala.Ale nekomentuj to prosím…
Nebudu to komentovat, jen mi ještě pověz, jak je to s tím au-pairováním, jestli ti to nevadí. Pak už ti dám pokoj, a taky nebudu komentovat to, co mi není blízké. Občas na tebe možná juknu, ale stačí půl slova a nechám toho.
Blážo,vidím, že opravdu nečteš moc pozorně.Jistě! Snažím se pomoci Ori a Alešovi.Právě se jim narodilo třetí děťátko. Tea. Ti dva nahoře na obrázku jsou její bratříčkové.
Promiň, já jsem zdaleka nepřečetla vše. To teda koukám. Tak si to pěkně užívej, a teď už vážně dobrou.