Vztahovačnost

„Duševní pochod, jímž jedinec přikládá neutrálním skutečnostem osobní význam. Proces psychického přisvojení si skutečností, jež se vlastní osoby týkají jen nahodile, okrajově či vůbec ne.“

Když jsem nedávno přemýšlela nad tím, kterou z lidských vlastností vnímám u lidí, se kterými přicházím do styku, jako vlastnost pro mě nejobtížnější, došla jsem s jistým překvapením k závěru, že je to
v z t a h o v a č n o s t.
Ten „nevývratný pocit pronásledovanosti a ohrožování vlastní osoby, zveličování významnosti a důležitosti vlastní osoby, přecitlivělost na neúspěchy, křivdy“.

13 comments on “Vztahovačnost

  1. aleff píše:

    hmmfreude, freude, ono na tě dojde – proč tolik reaktivních článků během posledních dní ? nekonečné diskuse jsou na nic; nemáš to zapotřebí – aspoň dle mého názoru.

  2. KLÁRA píše:

    to jsem přesně já a není to uplně fajn, tuto vlastnost mít a s ní žít.

  3. Janek píše:

    za vztahovačnostíbývá nedůvěra. Blbý je, že to vyvolává tíhnutí k partnerům i jiným situacím, kde jsou ty nejhorší obavy naplňovány. Vzniká to zpravidla v dětství – zneužívání fyzické, emocionální nebo sexuální. Vědomé – což je blbé. To o té větší vztahovačnosti. Je to poděs s takovým člověkem být v kontaktu, dávat pozor na to, co řeknu. Brrr. Lékem je pěstovat vztahy, které jsou plné důvěry. Bez ostražitosti. Hmm. kdo to úplně umí? P.S. proč někdo kritizuje Freuda a psychologii a né Einsteina a fyziku? Gravitace a zrychlení je kolem nás stejně jako mezilidské vztahy a touha porozumnět sobě i druhým. Kdypak asi aleff začne mluvit sám za sebe, své názory na věc.

  4. aleff píše:

    pro ty pomalejší (janek)se pokusím o polopatické rozvedení toho, co jsem výš enapsal:- je zbytečné s enechat vtahovat do uvedených ypů diskusí / na jedné straně někdo odhaluje svoje povity, na straně druhé někdo pouze hledá chyby, ty zveličuje a na nich staví své závěry, což člověa podvědomě nutí reagovat – proto reaktivní; zjisti si, co ten terminus tehcnicus znameená- nikdo není dokonalý a ten, kdo se o to snaží, je blb, neboť lépe využije své schopnosti, když se nejdřív smíří s realitou a rozvíjí své silné stránky a pokusí se porozumět svým chybám a nenechá sebou cloumat pokaždé, když někdo všehcno obrátí naruby;život stejně jako přírodní cykly probíhá ve vlnách, někdy se tomu říká vibrace, někdy cyykly, někdy jednou nahoře jednou dole – v totm je klíč / ne se snažžit, abvy bylo všechno jen krásné a ignorovat druhou stranu mince- ono je totiž mnohem cenější své pocity formulovat a vyjít s nmi ven, než mít ke všemu jen kritické kecy za každou cenu – zabývat se těmi kecy považuji za zbytečné a myslící člověk, pokud nemá nálladu zrovna vykostit blba, toho nemá zapotřebíspokojen ?

  5. Janek píše:

    že pomalost a rychlost myšlení u psaného projevu klesá na významu. S první polovinou druhého odstavce druhého příspěvku pana Aleffa velmi souhlasím. Je to moudré. Je i poměrně snadné na to přijít. Ale prožít to, to je těžší. Mimo jiné to prožití člověka přivede k omezení používání slova „kecy“, k pochopení, že projevy ostatních vždycky v sobě nesou tak či onak snahu oné části příspěvku, se kterou souhlasím. Zabývat se „kecy“ ostatních znamená mít k nim úctu, chápat tu aktivitu jako snahu hledat. Pro ty pomalejší: když o někom řekneš, že je vůl a měl by se víc snažit – jsi vůl a měl by ses víc snažit.

  6. Mirka píše:

    Aleffe,někdy mě ta nálada „vykostit“ popadne. Ale skutečně! vykostit, to já nemůžu. I když je to tak snadné. Nejsnadnější.Na to nemám…žaludek.A…dobře vím jak zbytečné to je. Nechat se vtahovat do „uvedených typů“ diskusí.Ty „uvedené typy“ jsou totiž diskusím na hony vzdálené.

  7. aleff píše:

    milý janku,předvádíš tu učebnicovou projekci své vlastní vnitřní nejistoty a odrážíš náznaky, které tě mají upozornit, že nkdo nepožaduje, abys tu dělal mentální striptýz, který má didakticky část čtenářů navést na tvou stranu a vyslovit ti hluboké pochopení stran tvé citlivosti.pochop, že nevládneš-li lehkostí zformulovat své pocity třeba tak jako mirka, nevynutíš si pozornost kňučením. tedy přesněji řečeno, některé ženy je možné takto ukňučet, ale ty, co používají mozek, ti dají podobné pokusy sežrat i s chlupama – a to přeci nechceš.pokud se nemýlím, zde jde o diskusi, ne o vyjasňování zakopaných pozic v nějakém virtuálním registrovaném partnerství.a necháš-li se sám vtahovat do výměny názorů, která tě nutí ze sebe vydávit i to, co si jinak chráníš jako soukromí, hledej důvod u sebe. zkus třeba auttocenzuru v tom smyslu, že nebudeš pokračovat dál – ten, kdo má pposleední slovo, nemusí vždy dokázat, že má pravdu, ale naaopak pouze předvede, jak tristní pocity s ním cloumají. kdykoli budu mít pocit, že čtu nějaké „kecy“, tak je za „kecy“ označím a neřeším, zda si z toho někdo bude rvát žíly nebo ne. není mým possláním jiné soudit a vyřknout nad nimi ortell, ale mnozí očekávají, že jejich kecy okolí vnímá jako posvěcené moudro shora a vztahují si cokoli, co nevyjadřuje souhlas, jako kritiku svého veledůležtého světonázoru.tak si to nech projít hlavou,já víc necítím potřebu se tím zabývat.

  8. Janek píše:

    Mirko,jak jsi myslela, že je pro tebe ta vlatsnost „nejobtížnější“?

  9. Mirka píše:

    Janku,myslím, žes to pochopil.Jsem v blízkém kontaktu s někým, před kým je nutné dávat si pozor na svoje slova. Vyhnout se čemukoli, co by se ho mohlo dotknout. A jeho se vyjma přímých pochval a přitakávání dotkne všechno. Nejen, že takováto ohleduplná konverzace naprosto vyčerpá, ale mně se i strašlivě příčí. Dávat si pozor na svoje slova jsem musela během svého dětství, mládí. Z důvodů docela jiných.Nejde o jen o konflikty z toho vyplývající…ty se dají ustát, jde o to, že ten člověk se cítí raněn, ukřivděn a trpí. Možnost volné diskuse…vyjádřit si, všechno co se mi vyjádřit chce…to je v tomhle případě zcela vyloučeno.

  10. Janek píše:

    JoA jak se k tomu stavíš? Správné by podle mě bylo poznat, co ten člověk chce, o co volá svým chováním a to mu dát, přijmout ho. Ale netolerovat. Mě takových případech daleko víc mrzí přístup mlčící většiny. Jeden paranoicky obviní druhého z nějakého zla, ten se překvapeně brání,což proti nesmyslům jde těžko – a ostatní jen mlčí a koukají. V lepším případě neuvěří paranoikovi a pak ale o samotě ho všichni zkritizují a udělají si z něj zosobnění zla a hlouposti. Nebo se ta skupina rozdělí na dvě dle sympatií, nebo se rozpadne, protože hlavní je „nekazit si náladu“. Podle mě to jde opravdu ustát jen bezpodmínečním přijetím a netolerancí nepravd.

  11. Mirka píše:

    Jenže!Jak tohle skloubit?Bezpodmínečné přijetí a netoleranci nepravd?

  12. Janek píše:

    To je těžký.Vyslechnout, zkusit pochopit, bránit se, ale být soucitný. Aby z té reakce byl v maximální možné míře cítit soucit a účast. Možná i náznak humoru a odlehčení. Ale já to neumím, občas jsem dost drsnej v chování, zvlášť, když jsem třeba vnitřně né úplně veselej. Umím to trochu při delším hovoru. Krom soucitu a empatie asi jde pak i nějak dlouhodobě pomoci, ale to už vyžaduje zamyšlení, kolik času dané osobě člověk chce věnovat. Případně poodhalit jádro problému a doporučit konkrétního odborníka. Ale určitě znáš v okolí někho, kdo ten odzbrojující soucit, pochopení a trpělivost má a přitom nezapomíná na sebe a není to nějaký „spasitel“. Já se to teprve učím. Ale – máme život před sebou:).

  13. Mirka píše:

    KLÁRO,„to jsem přesně já a není to úplně fajn, tuto vlastnost mít a s ní žít.“Když jsi napsala tuhle větu, je jasné že přesně! tohle nejsi. Možná se Tě věci dotýkají víc, protože jsi citlivější.Ale! Ti opravdu patologicky vztahovační tu svoji vztahovačnost nepřipustí!…myslím, že si ji ani neuvědomují.

Napsat komentář k Mirka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s