Na chvíli jsem zas byla nejbohatší

Ani blesková myšlenka, že do takovýhle krásy bych měla vstupovat krásnější, mi to nepokazila.

Neskutečné tiché krásno mi znovu vzalo dech. Tedy střídavě mi bralo dech a střídavě se mi chtělo všechno. Křičet, smát se i brečet. Kdyby mě ale někdo pozoroval, kdyby tam tedy ještě někdo jiný, než jen já, v té chvíli byl, viděl by, jak posvátně scházím ještě pořád zasněženou strání k chalupě.

Sněhem bez lidských stop, od pramenů a bublajících potůčků s břehy posetými tisíci zvonkových květů bledulí se žlutě zbarvenými konečky okvětních lístků. Pod sluncem, co jarně sladilo ptáky.

Ale musela jsem se vracet.

Stoupala jsem v mlze a mrholení, které mi kadeřaví vlasy. Stoupala jsem s kytarou v černém pouzdru na zádech a nechávala za sebou kouřící živou chalupu, v údolí mlha houstla každým okamžikem. Tak, že mě i liška uviděla pozdě. Myslela jsem na kratičký závratný okamžik, že to běží ke mně Woodrow.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s