Vztek

„Je možno něco udělat pro to, abych měla trochu víc pod kontrolou svoje vzteky…třeba nějaký mystický slovíčko?“

Ptá se žena, u níž si neumím představit, jak svůj vztek ventiluje…pokud ho ventiluje…

Co je naší duši a tudíž i tělu a tváři prospěšnější…vztek v sobě kumulovat nebo ho uvolnit?

„Lidé si myslí, že je hněv příšerně nebezpečnou emocí a jsou podporováni v tom, aby praktikovali pozitivní myšlení, ale my jsme zjistili, že takový přístup je sebezničující a zcela poškozuje odmítnutí nepříjemné reality,“ tvrdí profesor psychiatrie George Vaillant.

Negativní emoce jako strach a hněv jsou podle něj vrozené a mají esenciální význam pro život. Negativní emoce jsou často nezbytně důležité pro přežití, protože zužují a zaměřují pozornost, takže „se můžeme soustředit na jednotlivé stromy a ne celý les“.

Já sama vztek mívám jen málokdy. Jen…z pocitu ublížené bezmoci. Z pocitu bezmoci, když mi není porozuměno někým, jehož porozumění potřebuju.

Někým, na kom mi hodně záleží. Porozumění „od všech“ nepotřebuju.

Když ten, o jehož porozumění stojím ale zavírá „svoje dveře“ nejen před realitou, ale i přede mnou…to pak, abych svým vztekem neničila z vnitřku svoje tělo a svou tvář musím ty dveře rozkopnout…i když jsou ze vzácných skel. Těch střepů nelituju, protože jistou úlevu přinášejí.

Něco ničit je dost šílený…ale když není při ruce to „mystický slovíčko“…

Taky vím, jakou chybu dělám já.

Místo toho „děláš tohle a tohle, jsi takový a takový“, je třeba říct:
„když děláš to a to, tak já se cítím tak a tak“.

Jiné vzteky nemívám. Na nic. Na nikoho.

Neměla jsem vztek ani sama na sebe, když jsem nám včera večer v počítači ztratila 10 přeložených stran /přijela jsem kvůli tomu překládání ze statku…/ a už je pak žádným vyhledáváním nenašla.
/Stáhla jsem dokument z pošty, otevřela, psala a pak…ANO, uložila změny a s nimi i dokument někam navždy…/

Neměla jsem vztek ani, když jsem se docela náhodou dozvěděla, že padla vláda. V takových a podobných případech cítím jen…divné prázdno.

Napadlo mě taky ještě…že někdy třeba nemá člověk na vztek dost sil…třeba při dlouhém „pobytu“ v koncentračním táboře.

Takže dokud máme svoje vzteky, může to znamenat třeba i to…že…máme ještě dost sil.

A taky si myslím, že když dostane člověk vztek na maličké dítě…měl by raději něco rozbít, než začít to dítě bít. I když pak dostane vztek na sebe, že třeba: zrovna ten krásný hrneček!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s