Intimita naší zahrádky je klam

Seděli jsme dlouho do noci s Márou na zahradě, pak už docela ztuhlí, přestože Mára měl na sobě kompletní motorkářský oblek, tedy bez helmy, a já teplý kostkovaný pléd. A bavili jsme se o všem možném, taky o tom, co jsme ztratili, když nám umřeli babičky a dědečkové.

Ve větvích nad námi utichl křik divoce se hádající kosí a stračí rodinky, aby mě hned brzy zrána, neurotici ptačí!, probudili.
Ale mě to nevadilo. A je mi jedno, o co se hádají.
Protože! Tohle ráno! Zase!
Skoro jsem začala v župánku, co má jeden rukáv žlutý a druhý oranžový a jednu půlku těla modrou a druhou zelenou a kapucu růžovou, žlutě lemovanou, tančit po zahradě, když jsem nesla slepicím /dvě kvočny zase sedí nahlouple na neoplodněných vejcích/ zbytky od večeře:

„Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít…!“

Na rozdíl od kosů a strak já se se svými sousedy nehádám. Ani kvůli těm slepicím mě ještě nikdo neudal. Prý se to ve velkoměstě nesmí!
Franta zrovna šel po chodníku koupit housky k snídani, když mě tam na tý zahradě vytušil, vylezl na zídku a bavili jsme se přes plot, zatímco za zády Frantovými občas prošel člověk.

Franta se smutně ptal:

„Jak se máš?“

A na moji veselou odpověď, že dobře, reagoval vyhrklým a udiveným:

„Jak to!!!????“

A pak, jak jsme se bavili dál, došlo mi, že včera večer, když jsme si s Márou povídali, nebyli jsme u toho povídání dva, ale tři.
A možná, že nás bylo při tom ještě víc.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s