POCHVALA MĚ PARALYZUJE

Přesto ji "toužím" slyšet.

Zvedá mi náladu do radosti.

Pochvala na mě působí stejně už od dětství. Paralyzuje mě. Když učitel, procházeje uličkou mezi lavicemi, nakoukl do mé rozdělané práce s pochvalnými slovy, bylo jasné, že tou chvílí je se spontánní prací konec.
Živelná tvorba proměnila se ve snahu nezklamat a tíha téhle odpovědnosti proměnila mou přirozenost v nepřirozenost.

Můžete mi klidně říkat, že jsem krásná, nezpychnu tím.

Moc dobře totiž vím, jak je pojem k r á s a ten úplně nejvíc relativní…nezměřitelný.

A moje maminka mě pokaždé uvede na tu správnou míru:

„Zas vypadáš jako…strašidlo, čarodějnice, rousňačka /to nevím přesně kdo to je, jen si ji podle své vlastní podoby představuju/…podívej se na …, jakou má pěknou fazónku a slušivý kostýmek!"

One comment on “POCHVALA MĚ PARALYZUJE

  1. Zuzana píše:

    jj rodiče umí potěšit, mám takové hezké lněné triko – klokánka (kapsa na břiše), rodiče "no ale to triko je strašné", po týdnu jsem v něm šla na návštěvu ke kamarádce "to je super triko". Tak je to naprosto se vším oblečením, asi bych měla domů jezdit (3 hodiny vlakem) v kostýmku. Jezdím k rodičům tak 1x do měsíce a mamka mi vždycky řekne něco potěšujícího – "ach jo asi tě přihlásím do Jsme to co jíme", o 3 měsíce později zase "do Nahá jsi krásná" ("Aby tě celý národ viděl!")

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s