Škoda, že toho primitivního ukáječe neznám

Ráda bych si s ním promluvila.

Docela mile…a docela tiše.

Mám teď takový dobrý pocit ze života, že se snad už ani tý smrti nebojím. Což je tedy paradox.

Nevím, jestli je to tím, že jsem odstřihla všechna ta média nebo tím, že jsem právě prošla obdobím, kterým mě brožurky tak strašily a prošla jím lehce, tedy bez sebemenších, těch očekávaných, příznaků a…bez následků.

Bez následků!…což mě dostává do úplný euforie…příroda naštěstí někdy uhne ze zákonitostí a je hravá. A tak nám nechává touhy…jen tak. Jen tak pro radost.

A navíc…spadla ze mě jakákoli nervozita…a že by se pro ni důvod jistě našel.

Prostě…mě už vůbec nic nerozhází!…no a teď mě napadá, že tohle byl vlastně jediný průvodní znak, který jsem si ale neuvědomovala…byla jsem rozházená.

Nic mě nerozhází, ale občas něco znechutí.

Jako například ten ubohoučký primitiv, co Andrému vypouští kolo před školou…pro zvrhlé primitivní potěšení.

Mám tři a jednoho syna. Vůbec si nedovedu představit jediného z nich a jediného ze všech jejich úžasných přátel, že by se takhle shýbl do poníženosti pro ukojení svých škodolibých choutek.

Ale nakonec…lepší než kdyby mu je propíchával.

Reklamy

7 comments on “Škoda, že toho primitivního ukáječe neznám

  1. Cheorchia píše:

    Chytit ho,tak vypustim Jeho :-((((

  2. KLÁRA píše:

    Vypouštění kol byla opravdu i za mě zábava. Nevím ani o co šlo, my to dělali jako holky klukum. asi jsme chteli vedet, jak si s tim poradi.bylo to anonyme, pozdeji to bylo uz cilene, vypousteni kol ucitelce, co nas šikanovala.Vypustili jsme jí kolo a na nosič dali kytici kopřiv. Já nevím jestli to bylo špatné či nikoli, dnes bych to asi nedělala. Ale zas co jiné jsme mohli proti šikaně jedné komunistické učitelky dělat?!?!

  3. Mirka píše:

    kLÁRO,tak tohle mě nenapadlo.Že by to ze stran nějaké holčičky /Andrého gymnasium je v jedné budově s devítiletkou/ byl jakýsi pokus o provokativně dráždivé přiblížení?Protože poradit si s tím lze jediným způsobem…nahustit. Že by tedy symbolika?

  4. Čtu právě knihu Susanna Kubelka "Druhé jaro Mimi Tulipánové" a bavím se! To obdobím mám ještě daleko předaleko. Ale už teď vím, že znamenám jako žena víc teď než v šestnácti. A že se to bude stupňovat. A ta knížka, ta mi humorně jen přitakala.

  5. ratka píše:

    urcite je to hodne neprijemne. nelibi se mi takove akce.ja zase Mirko ocekavam, kdy to teda na me prijde. zatim furt nic.

  6. Mirka píše:

    Ratko,neočekávej. I já, když uběhlo těch neskutečných pět desetiletí očekávala…celý dva roky. Byla to blbost. Vůbec nic se pak nestalo. Jen prostě…něco přestalo. A zdá se mi teď…že úlevně. Je to asi jako s pubertou…někomu se prostě to cloumání vyhne. Já si vlastně až dneska /zcela/ uvědomila význam toho sousloví: cloumá s ní/ním/puberta když jsem dlouho šla za dvěma dívkami, které nepochopitelně, svými neskutečně trapnými projevy, ztrácely svůj půvab a přitažlivost, co by mohly mít. Někdo musel způsobit, že se vytratila jejich sebejistota a ony svou nesebejistotu dohánějí tím nejtrapnějším způsobem…napadlo mě. Pak ale někdo prohodil: "S nima ale ta puberta tedy cloumá…"

  7. ratka píše:

    hmn, mozna se mnou clouma a ja o tom nevim. stejne jako ty divky.to prozreni prichazi pote…

Napsat komentář k Cheorchia Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s