Souložník

Předevčírem na sklonku noci dotklo se mojí kůže.  Vplížilo se vlhce pod mojí rozehřátou peřinu, zneužívaje otupělé únavy mých myšlenek a rozjitření smyslů.

Rozevřelo plísnivou tíží ztuchlý černý plášť, oblízlo mě ledově slizkým pyjem:

„Chtělas přece souložníka!“

 

Stáří.

Reklamy

One comment on “Souložník

  1. Kainis píše:

    Fuj, já se lekla, co se Ti tam vplížilo a ono stáří. Nestraš!!! Slíbilas, že s tím přestaneš.

    https://mirka19langerova.wordpress.com/2007/11/27/623586-uz-nestrasim/

    Ale na Ty Tvoje srašidelný příběhy se nedá zapomenout. Taky jsem byla jedno z těch dětí, co se potily strachy pod peřinou. A tu hřbitovní historku si pamatuju, vyprávělas nám ji taky. Večer. Před spaním.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s