I když moje představivost bývává dost bujná…

až k tomu „nebi“ ne a ne dosáhnout.

„…viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými.“

Taky jsem ji prý prožila. Klinickou smrt. A i když jsem byla docela maličká, jakoby nějaký pocit ve mně zůstal. Nemyslím ale, že z nějakého „jiného světa“ jen…z jiného vědomí.

Zůstávám dál skeptikem. Duše coby náboženská rekvizita se mi protiví.

A to i přesto, že vyrovnat se s vědomím, že jsme jen nějaké vtipné seskupení buněk, které nemá žádného hlubšího smyslu NEJDE!

Tak zůstávám nevyrovnaná.

Určitých poznáních se zkrátka nedopídíme. A v tom je přitažlivost. Tajuplného života v tajuplném světě.

Reklamy

31 comments on “I když moje představivost bývává dost bujná…

  1. Kainis píše:

    Jsem stejně nevyrovnaná,a nepídím se po poznání. Nechci se přidávat k žádné skupině slepě věřících něčemu. Já si v tý svý nevyrovnanosti lebedím. Že mám tělo a duši, to vím moc dobře a co bude "potom"…to se nechám překvapit.

  2. ratka píše:

    napodobne. Jenze moji rodice porad ziji a v nich vidim svoji budoucnost. neradostnou.Oc radostejsi budoucnost by me ocekavala s TOU dusi! ac rekvizitou

  3. Bláža píše:

    Jsem taky skeptik, ale docela mi pomohlo přijmout teorii, že naše "duše" je prostě jen vědomí, které je součástí vesmíru. Takže žádná náboženská rekvizita. Mám na to téma knihu, vlastnoručně přeloženou. Máš zájem? Dodám, půjčím atd…

  4. Mirka píše:

    Blážo,mám zájem. Děkuju."vědomí, které je součástí vesmíru"Takhle nějak si to i já představuju. Ale tahle má představa…je mi stejně na nic.

  5. Bláža píše:

    Jedna knížka ti neuškodí. Mně ta představa taky připadla na začátku divná, ale pak mě to uklidnilo. Takhle by to prostě mohlo být. Jen kousíček něčeho, co se po čase rozplyne a pak to bude někde pokračovat – kdovíkde? Neznám tvé představy, s tou mou se to shodlo. Možná zítra sednu na kolo a přivezu – nebo uděláš ty totéž…Šance jsou různé. Asi jako s tím vesmírem a vědomím…

  6. Mod. píše:

    Samozřejmě, že máme duše, jak jinak bychom fungovali? vždyť ten zbytek je jen materiál, nějaké maso, šlachy, tkáně, kůže a voda:-) Ani ne tak vědomí, jako spíš energie, které jsou součástí Vesmíru.

  7. Bláža píše:

    Mod.,ať to nazveš jakkoli, vědomí nebo energie, jde asi o totéž. Ta kniha se jmenuje Život před životem, v podstatě se zabývá reinkarnací, napsal ji Jim B. Tucker

  8. Mirka píše:

    Reinkarnace.Už jen to slovo zní mi strašidelně.

  9. Mod. píše:

    Blážomám a četla, taky Životy po životech, je to malinko to, co mám na mysli, ale ne tak úplně:-)

  10. Bláža píše:

    Já se k té knize stavěla tak trochu s předsudky, což se lidem stává. Ale když jsem se tím prokousala, našla jsem tam spoustu věci, které mi seděly. A vůbec nejde o převtělování – vidíš, Mirko, dá se to říct i jinak. Spíš mě zaujaly ty věci, co se týkají vědomí-duše-energie… jakkoli to nazveš.

  11. Mirka píše:

    Blážo,přijeď. Jsem tu. Můžeš přijet na oběd. Na plněnou papriku s rýží.I když…"kousíček něčeho, co se po čase rozplyne a pak to bude někde pokračovat – kdovíkde"…to mě tedy neuklidní. Ani náhodou.Ale…mě neuklidní nejspíš nic.Spoustu mých přátel a známých věří. I na tu reinkarnaci.Já věřím zatím jen to…že nic se jen tak vytratit přece nemůže. Beze stop.

  12. Bláža píše:

    Díky za pozvání, Mirko, přijedu ráda. Kdy se u vás obědvá? Přijedu na kole, přivezu flašku, budu hrozně spěchat atd. Znáš mě… Ale chvíli posedím. Těším se!To je právě to, co říkáš: nevytratí se vůbec nic. Jak uklidňující představa!!!

  13. Kainis píše:

    AhojTaky jsem ty knihy kdysi četla.A nic.Já se bojím uvěřit jednomu, abych si nerozházela druhý.Upnu se na to, že se rozplynu ve vesmíru, ono to tak nebude a za trest se narodím příště jako bůhvíco nebo mě šoupnou do pekla, že se rouhám.Nemám to jednoduchý.Jsem takovej alibista a snažím se si to nerozházet nikde. :-)A možná právě to mi bude osudné…

  14. Mirka píše:

    Kainis,směju se strašně. Znám to.Když nemám tisíciprocentí jistotu…nevěřím ničemu a všemu trošililinku.

  15. Mirka píše:

    Blážo,ve dvanáct. Bude nás s Tebou jen šest. Dneska.Spěchat můžeš podle libosti…ale…neobtěžuj mě s tím, prosím.Těšíme se…

  16. Bláža píše:

    Kdeže, já tě nebudu obtěžovat, jen se nadlábnu a vypadnu :))))A samozřejmě ti přivezu tu knížku!

  17. Kainis píše:

    Miru,odbočím od tématu.Byly jsme se podívat v Jinonicích na domeček. Za statkem, říká se tam "ve voříškách". Krásnej, malej, zchátralej, s krásnou zahradou…ale už prodanej.Ale přesto jsme celý večer plánovaly kam co dáme a jak ho zabydlíme.Ale nemá krámek. A to je u mě velký mínus.

  18. Mirka píše:

    Kainis,dříve či později…

  19. Mirka píše:

    Blážo,já tu knížku nejen nedočtu, ale nepodařilo se mi do ní ani začíst. I když "síla vědomí" mě zajímá.Tenhle způsob "podávání informací"…já prostě nemůžu.I tak ale děkuju a…máš ji tu.

  20. Bláža píše:

    Mirko,No problem. Díky za oběd atd.

  21. ŠVM píše:

    FerencziTo bude asi domek Vojty Ferencziho. Irenku vždycky rozčiloval ten nepořádek na zahrádce. Kolem samé úhledné domky s úhlednými paničkami. Mezi tím Vojta na zahrádce nehybně třímaje hadici zaléval rajčata. Zamyšleně při tom hleděl na Vidouli. V tom obraze jsem cítil něco starozákonného. Poslední výběžek Jinonic. Jeho zahrádka měla logiku. Ty kolem souměrnost. Uděláme žranici…

  22. Kainis píše:

    ŠVMto bude asi ono. Ovšem to okolí dneska…dům vedle domu, bytovky, vily…veškerý kouzlo "voříšek", kam jsme chodily sáňkovat, zmizelo.

  23. Mirka píše:

    Blážo,a já Ti tedy zase půjčím do té Itálie Jeho.Půjčím vám Ho všem třem.Trošku vám, asi, přeci jen závidět budu. Vydržím to…ale.

  24. Bláža píše:

    No Mirko,to je od tebe pěkné. Každopádně díky. Ciao, bella!

  25. Mirka píše:

    ŠVM,proč vy, Jinoničáci, říkáteta Vidoule?my říkáme:ty Vidoule.Vždycky mě tím mateš…Je to ten samý kousek země?…nebo Vidoule /ta/ sousedí s Vidoulema?

  26. ŠVM píše:

    Ta Ty VidouleTo je jednoduché, od vás z venkova to vypadalo jako hory Vidoule. Od nás z centra Prahy (z Jinonic) bylo jasné že jde o naprosto ojedinělý útvar – tabulovou horu Vidoule.

  27. Mirka píše:

    Bylo to tak.Pro mě to byly hory. Vysoké. Vzdálené. Tajuplné.S jeskyněmi.Chodila jsem tam se svou partou /můj brácha a moje kamarádka Blanka/ na dobrodružné průzkumné výpravy.Byla jsem neohrožený vůdce.O něco později jsem se tam vypravovala na průzkumné výpravy jiné.Poprvé jsem se tam líbala s někým jiným než svým bratrancem. Byla jsem ohrožený vůdce.Doufám, že to tam zakonzervovali.

  28. Kainis píše:

    Taky doufám,prožili jsme tam nejedno dobrodružství.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s