Bude-li vám připadat, že se vytahuju, budete mít pravdu

Pro moji milou Kainis, aby získala přehled.

Takže ke 4.říjnu 2009:

Moje rodina…to jsem já Mirka, on Oleg…naši synové a všichni jejich…

Matěj Langer /1976/ – astrofyzik, vědec, profesor na universitě v Paříži. Předtím v Oxfordu. Žije v Paříži. Cestuje neustále po světě, přednášet nebo jen tak. Hraje na saxofon a divadlo.

Matěje jsem „vyženila“. /Miluju ho stejně…jako všechny ty další./

Aleš (Blabolil) Hart /1978/ – kameraman a statkář v jedné osobě. Statek /pod Řípem/ rekonstruuje se stejným citem, s jakým snímá svět kamerou. Má jedinou vadu…málo a neklidně odpočívá. Se svou partnerkou, krásnou Ori /taky ji zbožňuju/ mají tři děti. Atanáška, Hanuška a Teu. /Ty zbožňuju k zbláznění./

Tuhle fotku poslal včera…natáčí v Americe kovboje.

Alda je ten stín.

Aleš je ten dlouhý stín.

Je to možná z Utahu, ale možná z Arizony, protože včera tam odtud volal svojí babičce, mojí mámě. Nejspíš symbolicky.

Arizona…tak pojmenovali osadu, kde máma trávila se svou partou mládí.

 

Martin Blabolil /1979/ – Čtvrtým rokem žije v Africe. Nejdřív tam učil na střední zemědělský škole. To ho ale nebavilo. Pracuje proto teď pro Člověka v tísni, zakládá farmu v divočině a učí tamní obyvatele hospodařit. Chceme, aby se vrátil. Nejvíc já. Možná se nevrátí sám.

André Langer /1991/ – Za dva roky bude maturovat na Přírodní škole /osmileté gymnasium/. Nevadí mu, když o něm píšu. Není, tak jako jeho bratři, takovýintrovert. Ne že by mi ti ostatní řekli, že jim to vadí.

Po žádném z nich jsem nikdy nechtěla, aby „něčím byl“, nenutila jsem je nikdy k…ničemu. Nejen nenutila, ale ani nevedla. Jen kdysi ve školních začátcích Aleše a Martina jsem se trochu chvíli snažila. Úkoly a tak. Jen chvíli. Když si ale přáli, vozila jsem je poctivě, kam bylo třeba. Martina na hokej, Aleše na trumpetu.

Jsem, jak je mi teď trochu vyčítáno vzhledem k mému chování vůči svým potomkům druhé generace, naprosto permisivní.

Nezakážu nic, co přímo neohrožuje zdraví. A nepřikážu nic. Vím, proč taková jsem.

Jen nedávno jsem tuto svou přirozenost porušila. Já, která jsem svým synům nedala nikdy ani výchovný pohlavek, dala jsem Atanáškovi „na zadeček“…abych mu tedy vymezila ty mantinely, které prý nevymezuju. Jen pro takovou pitomost!…že pracně dotáhl tři polštáře a jednu peřinu do bazénu, zrovna když jsem je chtěla uklidit před deštěm.

Ty pitomý peřiny uschly, jakoby nikdy ani namočený nebyly.

Zato já se výčitek nezbavím nikdy.Už to nikdy neudělám.

Reklamy

16 comments on “Bude-li vám připadat, že se vytahuju, budete mít pravdu

  1. ratka napsal:

    Nevycitej si Mirko. Vsechno ma svuj smysl. Jsme to co v nas je. A kdyz v nas je zoufalstvi tak se projevi. Kdyz v nas nebude tak se neprojevi. nedavam si dlouho zavazky. Tak nejak toplyne samo a je to lepsi nez drivejsi snaha delat veci spravne.Mas sikovne deti Mirko. samostatne. Nahled na vychovu deti sdilime.U mazanka me obcas nahlodaji pochybnosti. Zda bych ho nemela… omezit. Je to tlak prostredi. zda jsem dobra matka. moje pochybnosti jsou vecne. decku se dari i bez omezovani. jeho tykadelka jsou sametova, lehce se dotyka sveta a zkousi. je mu 12 let.

  2. Mirka napsal:

    Ratko,vím o tom…našem společném nadhledu. Na ten zadeček jsem mu ale dala šnorchlem, co plaval s těma peřinama v tom bazénu. Atanášek byl zrovna nahatý. Jeho oči, hlásek a pohyby z té chvíle se mi vracejí před usnutím…a mě oblívá neunesitelná vlna něhy.

  3. Mod. napsal:

    Nojo, předmětama bychom je bít neměly, na to jsem já háklivá z dob svého dětství, ale občas s nima zatřepu, bez výčitek:-)

  4. ratka napsal:

    ja chytnu za ruku. To kdyz tou rukou chteji nekoho/neco (zvire) z nevedomosti uhodit. Proste je za tu ruku chytnu.

  5. Kainis napsal:

    Miru,děkuju!!!!Hned jsem je všechny připsala do rodokmenu.Máš skvělý kluky a máš být na co pyšná a s čím se vytahovat. Ta fotka s dlohým stínem je parádní, už včera jsem ji obdivovala.Peřiny v bazénu by mě nechaly v klidu.Cokoliv rozbitý neúmyslně mě nechává v klidu. Jsou to jen věci. Třeba když mi Kashika se strachem říká – já jsem rozbila Tvůj oblíbený hrnek…odpovím – to nevadí, oblíbím si jiný.Peřiny uschnou, střepy se zametou…Ale co potom s těma výčitkama svědomí, kdybych kvůli věci vynadala člověku?Kde vzít zpátky ten čas, kdybysme se urážely a pak spolu třeba chvíli nemluvily? Žádná věc by mi nenahradila Kashiky spokojený úsměv.

  6. Kainis napsal:

    Vysvětlenípro ostatní čtenáře:já jsem nikdy nevychovávala malé děti, proto píšu o Kashice.:-)

  7. Mirka napsal:

    Kainis,jsem docela stejná jako Ty. Což není překvapivé.A že se toho u nás už rozbilo!Neumím se "zlobit" ani jako…abych splnila očekávání těch ostatních…dospělých.Ale v tom září, já volala:"Honem! Pomozte mi nosit věci do chalupy, začíná pršet!"Bylo to takové šlehnutí z šoku. Blbého mého. A já fakt mám z toho pocit trapnosti a selhání.Jenže! Atanášek někdy udělá věc, která zaskočí…setkávám se s tím vlastně poprvé. Dost dobře nevím, jak reagovat. A tak jen řeknu tiše a nejspíš i, zaskočena, zklamaně smutně:"Di pryč…" Tedy…ode mě. Jako, že ho nechci ani! vidět…funguje to jako trest nejvyšší.Jsem ráda, že jsem o tom začala psát, protože ten pitomej šnorchl mi leží v hlavě a já se ho takhle aspoň trochu zbavím.Nikomu jsem o tom neřekla a myslím, že Atanášek taky ne.

  8. Cheorchia napsal:

    JE TICO ZAVIDET!!!!!! :)A ja zavidim,ale v dobrym!Tedy vic Ti to preju,nez zavidim :)!

  9. Mirka napsal:

    Neboj Cherorchio,já jinou závist, než tu přející, ani neznám.

  10. Kainis napsal:

    Miru,asi to máme opravdu po babičce. Až se tady musím smát, jak jsi vyděšená z plácnutíčka šnorchlíčkem :-)Někdy je akce rychlejší než myšlenka.U nás se to, myslím, stane tak jednou, dvakrát za život. Tak máš vybráno.

  11. ratka napsal:

    muj tatinek byl na me vzdycky prisny. ale maminka taky i kdyz me meli moc radi. Oni nechapali, ze veci chci delat jinak. Ze citim a vnimam jinak nez oni. A tak tatinek se furt drzel a ovladal aby me teda nenarezal, kdyz tak zlobim. Dvkarat se neudrze a uhodl me a ja mu to mela za zle. Neverila jsem mu, ze me ma rad.Kdyz pecoval o moje deti, byl z nej hodny a milujici dedecek. Ten velky maly byl ale podsivka a tak dedu furt provokoval. Deda byl v pohode, pecoval a staral se jak nejlip ümel. Az posledni den padla facka. BYla to facka zouflastvi (neco jako to pretazeni snorchlem) a me dite me nakonci prazdnin vitalo s peti prsty v obliceji. Malem jsem padla z nohou. Vydesene nestastne rodice jsem musela sama utesovat. a vysvetlovat ve skolce. co to je za pestry vzor v obliceji.

  12. paja-ostrovanka napsal:

    sikovni.blahopreju. jen dumam, proc ma ten prvni a posledni jine prijmeni nez ti prostredni?

  13. Mirka napsal:

    Pajo,je to jednoduchý.Když jsem poznala Olega, měla já dva a on jednoho.A jednoho máme společnýho.Rozdíly neděláme. Ani oni.

  14. spoon napsal:

    mirko to je pekny! A ten pocit viny i za nevinny naplacani znam. Drzim vam vsem palce xx

  15. Manželka napsal:

    Krásný!Jen se vytahuj, máš čím! :-)A ten šnorchl… v té knize osvěty, jaké ty nemáš ráda (a jaké jsou myslím právě pro takové případy), taky psali, že když se k dětem chováme valnou většinu času hezky, máme u nich nastřádanou lásku a jedno mínus ji neohrozí. Peřiny v bazénu… kreativní je, to se musí nechat! :-)

  16. paja-ostrovanka napsal:

    jasny, ze mi to nedoslo hned…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s