CHYBÍ JÍ DOTEKY

STÁŘÍ JE HROZNÁ VĚC. PROSTĚ HROZNÁ!

 

Právě jsem se vrátila z návštěvy. Dvou a půlhodinové.

Stará nemohoucí žena bydlí v paneláku a nemůže z něj ven. Nemůže z něj ani na balkon. Je tam vysoký práh.

Chodí ji uklízet pečovatelka a vozí jí jídlo donášková služba nějaká. Dneska měla mrkvičku, hrášek a plátek hovězího. S bramborem.

A my jí tam přivezli ukázat živá pravnoučata, která si dnes a denně pouští neživá nonstop na takovém digitálním prohlížeči. Má to nastavený…od jedenácti dopoledne do šesti večer.

Tu malou obrazovku se svými potomky na obrázcích od moře a z parků a z oslav a ze Zoo má pod velkou obrazovkou televizní.

Když její vnouček zrovna recitoval z druhé místnosti, styděl se, naučené básničky, proklikla rychle nenápadně ovladač toho televizoru.

Bojí se, aby neprošvihla nějaký seriálek…napadlo mě a chápala jsem to.

Její byteček je prázdně voňavě uklizený. I ta žena tak působí.

Řekla mi, ať otevřu bar. Trochu jsem pookřála, ale žádná láhev tam nebyla. Musela jsem vyndat bílou krabičku, otevřít ji a ukázat její osmiměsíční pravnučce zlatý velký prsten s bleděmodrým kamenem, který ta pravnučka podědí, když tedy její vnučka na to zlato není.

„Ty ale budeš na zlato…“ oslovila tu svoji osmiměsíční pravnučku, která si před tím hrála s jejím zlatým řetízkem na krku.

Když jsme nastupovali do výtahu, chtěli jsme za sebou zavřítdveře bytu.

Stará žena vratce stála hluboko v chodbě bytu opřená o hůl a futro kuchyně.

„Nechte ty dveře otevřený…chci vás ještě chvíli vidět…“

28 comments on “CHYBÍ JÍ DOTEKY

  1. Mod. píše:

    Syndrom nedotýkánítěžko říct,kdy se dostaví.

  2. ratka píše:

    jezkovy voci, to neni starim!!! toje povaha. takove lidi znam taky

  3. Mirka píše:

    Syndrom nedotýkání?Nevím přesně, co tím myslíš, Modono, tím syndromem…xxxAčkoli ta stará žena není moje pokrevní příbuzná…já ji dvakrát políbila na rty. Což běžně nedělám. Ani svojí mámě. Já líbám ženy na tváře. Jenže…ona ty rty tak dojemně našpulila…Několikrát jsem ji pohladila po paži a na klíně ji přidržovala její pravnučku, kterou tam naštěstí upoutal ten řetízek.Objala bych ji i víc…ale…asi by nás to obě přivedlo do rozpaků.Já to vidím takhle:Každému se jdou všechno vrátí. A z vyprávění, i jejího, vím, že vnoučátka ji vlastně nikdy moc nezajímala.Zaměstnání dávala přednost.Zaměstnání ji teď ale neobejme.

  4. ratka píše:

    MIrkoa jake bylo jeji povolani?

  5. Mod. píše:

    Syndrom nedotýkání, tím prostě trpí staří lidé, když se jich přestanou jiní lidé dotýkat.A pokud jde o tu preferenci zaměstnání, to měla moje máma taky, možná proto, že doma neměla nic,čeho by se chtěla dotýkat, každopádně si v práci našla, už je to 30 let, svého současného muže, který je o 20 let mladší než ona, takže jí se to vyplatilo, nemá žádné syndomy:-)

  6. ratka píše:

    mela jsemsyndrom nedotykani jako dite a urcout dobu jako mlada holka. nez jsem sama sebe vylecila. a ted se muzu dotykat. kohokoliv.

  7. Mod. píše:

    ratko:))ne, tenhle syndom možná chytneš, až se jednou nikdo nebude dotýkat Tebe, no snad se to nestane:-)

  8. Mirka píše:

    To nevím.Nějaké úřednické nejspíš. Obyčejné nějaké, ale zaměstnávalo ji.

  9. Mirka píše:

    Už rozumím,Modono.A tak chodí dobrovolníci alespoň s kočkama do domovů důchodců.Nechápu, proč tam ty kočky rovnou nechovaj.Ale…asi k vůli těm, co je nesnášej a alergikům.Tvoje máma měla kliku…to už víme.

  10. ratka píše:

    hmmmono je to celkem citlive tema. Jsoulide kteri se pusinkujou se zviratama ale s deckem ci rodicem maji problem. nezne se jich dotykat. Vcera jsem se dotykala maminky, bylo to nezvykle. TAtinka objimam jiz davno, maminku po troskach hladim po ruce. Treba casem ji pohladim i po vlasech. Pusu si davame, ale dotykame se malo.napadlo me to pri tomto tematu. ze je to smutne. moc rada se dotykam svych deti. zlehka. kdekoiv. drzim je treba za nohu a citim nehu.Asi totez citi i moji rodice kdyz se doytkaji… me.

  11. Mirka píše:

    Příklad.Znám matku a syna.Nedotýkají se…což já si tedy nedovedu vůbec představit.Ale…pořídili si kdysi jezevčíka a dotýkají se přes něho.Jezevčík vleze mámě do postele a syn za ním.Nebo jezevčík leží mámě na klíně /leží jí tam furt/ a oba ho hladí.

  12. Mod. píše:

    Mirko má kliku,ještě pořád:-)Každý normální člověk se rád dotýká svých dětí:-)

  13. ratka píše:

    MOd.ale jde ted o opacny smer. zda se deti rady dotykaji svych starych rodicu

  14. Mirka píše:

    Jenže!U maličkých je to samosebou…když se to pak ale z nějakých dospívacích důvodů přeruší…už se to těžko někdy vrací.

  15. ratka píše:

    Mirkopak se tomu mozna rika odcizeni. Dite s rodicem se odcizili. prestali se dotykat a objimat.Stoji proti sobe ve strehu. Pripraveni uhnout.

  16. Mirka píše:

    Moje máma.Jednou mě takhle v přítmí chodby na chalupě skoro až vášnivě objala. Dojatě."Tys takovej dobrák…!" Já…naprosto nenavyklá, z toho byla v potěšeně rozechvělém šoku. Připaženě.

  17. flamme píše:

    a nejhorsi je, ze na syndrom nedotykani nemusime byt ani stari – muze se to prihodit kazdemu, kdo zustane sam, nebo obklopen "nevhodnymi" lidmi… kdysi jsem nekde cetla , ze pro zdravi psychicky vyvoj potrebujeme 12 objeti denne!

  18. Anonymní píše:

    Odcizení a nedotýkání – mi se to stalo s otcem. Ale už jsem si to aspoň uvědomila a nedávno se mi ho podařilo obejmout. On je z toho taky nesvůj… Vídáme se málo, ale třeba se to ještě napraví…A děti – ty bych muchlovala pořád :-)))

  19. nominek píše:

    předchozí koment je můj – nechtěný anonym…

  20. Mod. píše:

    Citové ochuzení z dětství, se už vlastně nikdy nedá dohnat, celý život se člověk snaží to dohnat, a nejde to,obecně to nejde, nejen vůči rodičům.ratko, běžně snad ano, je potíž muset se začít dotýkat rodičů až na stará kolena, myslím vlastní stará kolena.

  21. Billy píše:

    Mirko, krásně napsaný. Začla jsem bulet, neva? Dnešek je prostě jen strašně smutně divnej.

  22. Kainis píše:

    Teda,u Kashiky podzim, tady stáří…Já si snad ten optimistickej blog budu muset napsat sama 🙂

  23. ratka píše:

    ano Mod. je to fakt divne. jsem dite ktere se nechtelo dotykat rodicu ackoliv oni o to moc stali. MOznaproto ze o to stali prilis. VYlekali me.Ale ted kdyz jsou stari a nemohouci tak z nich jiz nemam strach. Z jejich zavislosti na me. Konecne je dokazu unest oba na svych zadech :o)) Aniz by me to polozilo. Je to fakt zajimave tema. O dotycich. O dotycich telesnych ale i srdecnych.

  24. Mod. píše:

    určitě zajímavé téma:-) řeším ho už celý život a pořád si uvědomuju, že každý sebemenší náznak, možná ani ne odmítnutí, ale i jen zaváhání, mě vrhá o kilometry někam pryč.Možná nebudu mít syndom nedotýkání, možná mě osvobodí neloudění:-)

  25. Kashika píše:

    Tyvole!Mirko, promiň, že začínám takhle, ale to mě první napadlo, když jsem četla. A taky bych brečela, zrovna jako Billy. Je to krásně napsaný. A ten konec, to je … to je … no já nemám slov!(Panebože, a já si ráno vtloukala do palice, jak budu hýřit optimismem!)

  26. Mirka píše:

    Billy!Až jsem Tě na dálku…objala.Vlastně všechny…skoro celej svět.

  27. Manželka píše:

    Chtěla bych k tomu něco napsat, ale nemůžu… Nevím co, přes ten emocionální zmatek. Ale děkuju i za ten, aspoň cítím, že jsem živá.

  28. Olina píše:

    jsem pečovatelkajsem pečovatelka a starých lidí se dotýkám každý den. Ne povinné úkony osobní hygieny, ale pohladím, podám ruku. V tu chvíli soucítím a svoji práci dělám srdcem. Svojí matky se dotknout nedokážu. Moje matka se mě dotýkala, jen, když mě bila. Dotýkám se svojí tchýně ačkoliv není ještě "stará". Je to báječná pracující ženská a pro mě máma. Svoje děti jsem niksy nebila. Možná je to kruté, ale zvlášť při práci vidím, že člověk většinou dostane, co si zasouží.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s