Harám

Hledala jsem nejhlubší význam slova HARÁM.

„Když nemůžeš říct nic dobrého (příjemného, hezkého), neříkej raději nic.“

Tak touhle větou se docela jistě řídila moje babička z Jinonic. Nikdy jsem neslyšela vyslovit ji cokoli nepříjemného. Jestli ji v životě někdy něco naštvalo, neventilovala to slovy.

Život vedle ní, ty roky, které já vedle ní žila, byl pro mě svobodně lehký. A to jsem docela jistě žila jinak, než by si babička přála.

Jak říká můj bratranec: „V té době v tom domě mejdan střídal mejdan.“ Dneska se s Michalem divíme, jak jsme se bez mobilů dokázali kdykoli, v kterýkoli čas, i hluboce noční, svolat.

 

Na babičku jsem si vzpomněla i proto, že tam dneska do těch Jinonic jedu. Na mejdan, samozřejmě. Nevím, jestli sejdu až dolu k rybníčku, k tomu našemu domečku.

 

„Babi, je mi to líto, že jsem tehdy dopoledne nezametla dvoreček, jak jsi to po mně chtěla. Vědělas, že odpoledne umřeš a chtělas ho mít čistě zametený. A taky…mělas pravdu, babi, s tím hřbitovem, nechodím tam, i když jsem Ti říkala, že chodit samozřejmě budu.“

Advertisements

7 comments on “Harám

  1. Manželka napsal:

    Jestli jste po babičce, musela to být úžasná žena. Smekám před ní i před vámi, ve vší upřímnosti.

  2. hm…jen se usmívám :-)

  3. Janek napsal:

    I moje téma posledních dní je podobné…ohledně říkání a myšlení dobrého…budeme muset změnit název kapely….

  4. Cheorchia napsal:

    Z Tvych vypraveni na me jde vzdycky hezky pocit bezpeci :).

  5. Kainis napsal:

    Miru,já jsem na dvorku strašně ráda odhrabávala sníh. Dělala jsem cestičky. Ke chlívkům, k babičce, k nám, k průjezdu, ke krámu. V jednom chlívku měla babička uhlí a ve druhým my sud s naftou.S tím říkáním jen hezkého máš pravdu. Taky jsem babičku neslyšela mluvit jinak. Nebo někoho pomlouvat…vyslechla, přitakala a myslela si svý. Chodila k ní sousedka, paní Mildorfová. Babička ji vždycky posadila do svýho oblíbenýho křesla, sedla si na židli a třeba jen mlčely a poslouchaly rádio nebo četly Vlastu. Kolik večerů jsem tam s nima seděla…Dík za tu vzpomínku.Zrovna se chystám v neděli na hřbitov.Já tam občas zajdu zapálit svíčky a pozdravit…

    • Mirka napsal:

      I v ten den, Kainis, kdy babička umřela, seděly spolu v babiččině světničce. A zpívaly. Zpívat spolu jsem je nikdy předtím neslyšela. Po té, co babička paní Mildorfovou vyprovodila, vyndala odkudsi všechny potřebné dokumenty k pohřbu a opřela je o vázu na stole. Pak si lehla do postele a zabouchala na mě přes zeď holí. Když jsem přišla, a já přišla hned, už jsme spolu nepromluvily.
      Nepochopila jsem, že babička umřela, myslela jsem, že jen nějak omdlela a tak jsem se ji snažila všelijak oživovat. Když se mi to nepodařilo, běžela jsem k sousedům zatelefonovat pro doktora a pak už víš.

  6. Mirka napsal:

    Je to náhoda, že jsem zrovna dnes ráno narazila na tenhle osm let starý článek?

    Včera jsem zase „hřešila slovem“.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s