Koleda, koleda Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad’ jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.
Je božsky sladké jen tak být.
Jen tak jsem.
Šťastná, že mám být s kým…jen tak být.
Tvé božsky sladké jen tak bytí mi připomělo…. Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je…
připomnělo 😦
alepocit je jinýnikdy mi nebylo koledníčka tak líto, jako dnes v Tvém podání.
Ajo,těší mě, že ses vrátila. Na moje stránky.
Miruš, jánikdy jsem neodešla . Děkuji