GENY!

Co s načatým životem?

V podvečer přišel domů. Ze školy. Unavený. Dlouhou zimou, dlouhým sezením v lavicích. Málo tuší, jaké štěstí se svou školou má.

I já byla unavená. Z, byť krásné, leč už příliš dlouhé zimy. V čase, který se mi krátí, se moje zimy dlouží.

"Taky jsem unavená. Ten film mě vyčerpal."

Tahle věta o filmu, který nám den před tím stáhl, abychom se na něj podívali, dostala nás do uvolňujícího smíchu.

Uvařili jsme si čaj. Za kuchyňským stolem z fošen mi povídal.

"Snažím se, aby mě to všechno ve škole bavilo, i to všechno zbytečný. Měl jsem ve škole dobrou náladu, jen chvílema pocit, že už to nevydržím. Že proskočím oknem ven a poběžím. Někam.

Jak lidi zvládnou takhle žít? Celý den v práci, televize, víkendy na chalupě, dovolená u moře."

A tak dál a podobně a ještě jinak.

Povídal, jako i já si v osmnácti povídala. On s výhodou chápajícího posluchače.

Ráda bych mu řekla něco o dozrávání.

"To je dobrý, to tě přejde.

Za nějaký čas pochopíš.

To je jen věkem.

Zvykneš si.

Takový je život"

Nic z toho jsem mu ale říct nemohla. Nezvykne si. A život takový být nemusí.

Svůj pohled na svět věkem nezmění. Ponese si ho po celý svůj život. Svět mu bude připadat zoufalý, směšný, bude v něm šťastný, bude umět život v něm vychutnávat, nebude se umět přizpůsobit. Bude obcházet nesmyslná pravidla. Nepřestane se divit.

"Kdybych nemusel do školy…víš, co bych už zvládl s kytarou? za tu dobu? Vytvářením stránek bych si vydělal…"

"Zkusit to můžeš. Zkusit můžeš všechno, André."


Rozešel se, po krátké době, s tak krásnou, chytrou, přirozenou. Toužila po "pohádce" s ním.

Bylo mi jí líto. Bylo mi líto, že už ji nebudu u nás večer potkávat. Milou.

Rozuměla jsem tomu, ale. Tomu, že se s ní rozešel, i když neměl k tomu jiný důvod, než ten nevysvětlitelný. Který já znám tak dobře.

Napustil si vanu ledové vody. Ví, jak na únavu.

Smočila jsem v té vaně prstík. Možná bych měla taky…

Večer teprve začínal.

Reklamy

4 comments on “GENY!

  1. ratka píše:

    geny? prijde mi ze takhle to ma kazdy mlady clovek. proto mladi boli. teda me bolelo hodne. ale moje deti taky bolelo. toho meho nejmladsiho to bude asi bolet taky. (zatim je jen plny snu)Proc chodit do skoly, kdyz by bylo lepsi si vydelavat delanim stranek? Protoze skola dava vic moznosti si v zivote poradit. je ulehcenim. klicem.jasne ze se strankami se muze uzivit taky. Ale je to jen jedina moznost. kdyz dokonci skolu tak tech moznosti bue mit vic.MOckrat jsem vedla tyto rozhodvory s detmi. je zvlastni ze ja nepochybovala o nutnosti vzdelani. BYla jsem prilis brzy domestikovana a pod vlivem.Ale moje deti byly svobodne a tech rozhovoru bylo hodne. To vzdelani je zachranny kruh. Ktery je bude drzet nad vodu az se budou topit.

  2. Mirka píše:

    Ratko,o vzdělání, tedy jeho "nutnosti" pochybuje málokdo.Mně osobně ale škola ke vzdělání moc nepřispěla. Pokud jsem k nějakému došla, tedy cestou jinou.Možná to má takhle každý mladý člověk. Někomu to ale zůstane napořád.Ale, podle mého, to tak každý mladý člověk nemá.Alespoň já, když jsem chodila do gymnasia, měla jsem pocit, že moji spolužáci to tak nemají.Měli cíle, ambice. Být úspěšní ve zvoleném oboru, vydělávat peníze.Založit rodinu.Ale nic z toho neznamená pro mě, ani pro Andrého, že by mládí bolelo. To ne.Ten, myslím si, nejpravdivější, emočně nejsilnější kus života, o kterém se mylně hovoří jako o přípravě na život.Neznamená to ale, že bych se chtěla vracet.

  3. Gomba píše:

    … s načatým?… dorazit ho … ne naráz, hltavě … ale pomaloučku, po drobkách ochutnávat, vychutnávat … až do úplného vítězství 😉

  4. Mirka píše:

    Je o čtyři a půl roku více, André s Kati se už dávno zase sešli a dnes slaví Kati promoce.

    Chtěla jsem Andrému utrhnout pro ni poslední květ dýně, té dýně, která nám vzešla, nezasazena, sama, ze zatoulaného semínka Dýně loňské, se kterou jsme všichni trávili tak nádherné dny předešlého léta.

    Neudělala jsem to a mrzí mě to teď. Je to překrásný květ. Možná by ale jeho křehká krása povadla už během oběda.
    Růže vydrží celá desetiletí, když ji člověk nedá do vázy s vodou, ale pověsí ji květem dolů a nechá uschnout. Sama takových pár (nezapomenutelných) mám, ačkoli nemám ráda řezané květiny.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s